Nejlepší přítel

Nevím, zda „toto“ bude představovat úvahu, vyprávění nebo jen prosté plácání slov na elektronický papír. Mám však potřebu sama sebe vypovídat, co si myslím o opravdovým příteli. Který prošel, po mém boku, dlouhou a skalnatou cestičkou života.
Nemám na mysli vůbec lidského „přítele“. Protože, přiznejme si upřímně a bez veštkerých masek a přetvářek, že nikdy se nenašel takový přítel, jenž je popisován v tisících a tisích citacích, básničkách, povídkách, definicích či charakteristikách, až na jednoho.
Možná odloučení mě přinutilo pozastavit se a přemýšlet nad tím maličkým tvorečkem, jenž byl domestifikován jako první ze všech zvířat. A od pradávna byl považován za nejlepšího přítele člověka. Je to až neuvěřitelné, v kolika věcích dokáže právě pes zastat pravou ruku člověka a v kolika věcích se mu nedokáže vyrovnat ani nejoddanější lidský přítel.
Studijí psa, dá se to tak říct a nejen jeho, se zabývám už od malička. Jen pro představu, položme si otázku, co pes pro nás kdy udělal, dělá a nadále do budoucnosti bude dělat? Nevíte? Pro představu třeba vykonává funkci asistenčního psa, hledá bomby, drogy, zachraňuje lidi v troskách a lavinách, baví v manéžích cirkusů, tahá sáně, je spolehlivým hlídačem, ochráncem, vojákem, přítelem, společníkem nebo snáší kruté bolesti v pokusných laboratořích pro naše zdraví. A já se ptám, kam může velkorysost psa až dojít? Kdo s vámi měl větší trpělivost, nežli pes? Kdo vám líbal ruce za uhození, spává vedle vaší postele a hlídá sny, je oddaný celou duší i tělem, věrný, láskyplný, pokaždé vítající a nikdy neodmítající vaši pozornost? Kdo vás nadevše miluje, ochraňuje, hladí očima, zahřívá vlastním tělem a bez mrknutí očka je ochoten položit pro svého pána život? A za co? Za trochu pozornosti, lásky, pohlazení a mazlení.
Myslím, že nejsem jediná, komu trhá srdce pohled na trpícího psa. Kolikrát jste byly v útulku? Všimli jste si těch čokoládových očí? Jak s novou šancí na vás kříčí :“Mě, mě, mě ! Mě si vem, budu Tě mít rád, podívej se na mě, mě ! Mě ! Mě! Mě si vem! „ A vy máte obrovskou chuť otevřít ty kotce a nechat se těmi zasmrádlými tělíčky nachat pohltit. Pohltit radostí, štěstí a láskou bytostí, s duší bílou jako čerstvě napadnutý sníh.
Dávají nám toho tolika a my si toho nevážíme. Směle rozhodujeme o jejich životech. A trest? Směšná suma, pokuta, za jejich život? To jsme vážně tak ubohý? Pláčeme si do dlaní, naříkáme, stěžujeme, dáváme obrovské sumy za léky a psychiatra a ruzné čarodějnice a úplně zbytečně. Kolikrát stačí se jen zabořit do těch chlupů, obejmout psí tělo a on s radostí si nechá máčet kožíšek vašimi slzami. Jak je uklidˇující hladit ho po hlavě, povídat si s ním. I přes to, že verbálně komunikovat nedokáže, vytušíte mnoho z jeho zvuků, pohybů, pohledů.
Je to smutné jak se člověk odplácí.. a aby toho nebylo málo, ještě různá přirovnání? Je studený jako psí čumák, počasí, že by psa nevyhnal, zlitej jako doga, zbitej jako pes, smrdí jako zmoklej pes, opuštěný jak pes před krámem, vzteklej jako pes, štěkavá jak fena, čuba..? A nějaké kladné přirovnání? Je věrný jako pes .. a? Možná se mnoho autorů, jenž měli psi, snažili tyto nevlídné „citace“ potlačit. Líbí se mi citace jednoho neznámého autora : „ Je Tvůj přítel, Tvůj společník, Tvůj obránce, Tvůj pes. Vy jste jeho život, jeho láska, jeho vůdce. Zůstane váš, věrný a upřímný, až do posleního dechu. Je vaší povinností si tu oddanost zasloužit.“ V každém slovu kus pravdy, nemyslíte?
A proč to tady všechno vlastně píšu? Sama jsem majitelem 14-ti leté fenky křížence jezevčíků. A i já můžu říct, že jsem se k ní občas nezachovala zrovna nejspravedlněji. Ale zase věřím, že jsem udělala všechno pro to, abych své chyby v jejích očích napravila. I když nikdy jsem v jejím chování nespatřila jedinou výčitku.
V mnohách knihách se píše, že pes považuje svého pána za Boha. Co je na tom pravdy, nevím.Ale zcela s tím nesouhlasím.
Já se ráda vracím po prožitém týdnu domů, už jen kvůli své malé minizoo v které samozřejmě figuruje moje Besinka. A upřímě, neznám lepší pocit, než si lehnout do postele v náručí s pejskem usínat a poslouchat jeho sladké chrápání. Zvláště, když se do našeho poklidu přidá ještě netykavka kocour Matýsek. V tu chvíli jsem ten nejšťastnější člověk na celém světe. A za to Tobě Besi dík...

PS: Pokud někdo tvrdí, že za peníze se nedá pořídit štěsti, zapomněl ten dotyčný na štěňata ..