Touha (2.)

Restaurace na Staromoravské ulici byla jedna z vyhlášených ve městě. Často bylo nutné rezervovat stůl několik dní dopředu, to platilo po celou dobu otevírací doby. Scházeli se zde významní činitelé, podnikatelé, zamilované dvojice, v podstatě kdokoliv, kdo měl rád opravdový přepych nebo potřeboval významné místo pro významnou událost.
Vynikající obsluha vás nikdy nenechala dlouho čekat, ale zároveň se vám nevnucovala. Taktnost a profesionalita, spolu s výborným jídlem, byla její hlavní prioritou. Nebylo divu, že i tentokrát zde bylo naprosto plno. Restaurací se nesla líbivá, ale nerušivá melodie. Číšníci obcházeli stoly a plnili přání svých svěřenců. U vchodu za pultem stála mladá slečna a uváděla nově příchozí.

***

"Dobrý den, mám tu s někým schůzku."
Bylo krátce po jedné a ona právě vstoupila hlavními dveřmi.
"Vaše jméno?" reagovala slečna a otevřela kožené desky doposud vzorně srovnané s okrajem pultu.
"To není podstatné, stačí, když mi řeknete, zda tu někde nesedí nějaký džentlmen u stolu pro dva."
"Obávám se, že to nebude možné. Nedovolujeme rušit naše hosty nečekanými návštěvami."
"Já nejsem neočekávaná návštěva..."

"Promiňte," ozvalo se za jejími zády, "ta dáma je tu se mnou."
Otočila se.

- Vypadá dobře! -

Kratší hnědé vlasy, modré oči, vysoký, opálený. Věkem se blížil ke třicítce. Perfektně padnoucí oblek naznačoval sportovnější postavu, ale ne zas nějakého posilka-svalouše. Nebyl hubený, ani při těle. Tak akorát.

- Správně udělanej chlap. Jestlipak je udělanej správně i tam dole? -

Včas zarazila pohled sjíždějící k jeho rozkroku.

"Omlouvám se, nervozitou jsem se Vás zapomněl zeptat na jméno. Váš profil byl uveden pouze pod identifikačním číslem. Došlo mi to, až když jsme spolu domluvili. Naštěstí jsem Vás poznal podle fotografie."
I teď bylo znát, že se necítí úplně uvolněně.
"Chápu." Úsměv. "Předpokládám, že jsem Vaše 'první', že?"
Podívala se mu do očí a ihned věděla, že pokus o vtipnou poznámku, bořící komunikační ledy, nebyl přijat s pochopením.
"Promiňte, omlouvám se, jsem nezdvořilá." Snažila se rychle převést téma hovoru jinam. "Mé jméno je Natálie," a s úsměvem mu podala ruku.
"David."

Uvaděčka pokynula hlavou na vzdáleného číšníka.
"Váš stůl je připraven".

--

"Dělají tu vynikající těstoviny," prohlásil, když byli usazeni ke stolu a byl jim předán jídelní lístek.
"Ano, dělají." Odvětila, aniž by menu otevřela.
"Dnes bych Vám však doporučila spíš řeckou než italskou kuchyň. Šéfkuchař je expert ve svém oboru."

Ona tu poprvé nebyla. On ano.

"Děkuji. A vy si dáte?"
"Salát, ale nepřišli jsme sem diskutovat o jídle, že ne?" usmála se. Natáhla přitom svou nohu tak, aby se ho dotkla.
Ucukl a jakoby se chtěl schovat za svůj jídelní lístek.
"Ne," odpověděl spíš pro sebe než jí.
"Dělám klasiku, lízání, kouření jen s kondomem, bez za menší příplatek, mám ráda jak jemnější, tak tvrdší sex, všechno ale v mezích, takže jestli..."
"Přestaňte, prosím." Pohlédl na ni.
"Jestli mám přestat? Ještě jsem ani nezačala," usmála se ještě víc.

Vlnité, tmavé vlasy pod ramena, perfektní střih. Černý kostým, bílá košile, jejíž barva zvýrazňovala její opálení, výstřih zas její krásná pevná ňadra.
Plné rty, překrásný úsměv.
Hnědé oči.

Chvíli si jí prohlížel. I přes jeho opálení bylo znát, že zčervenal.

"Já... víte, promiňte, je to pro mne nové, nezvyklé. Bavit se o svých touhách s úplně neznámým člověkem."
Dodal sám sobě odvahy.
"Rád se nechávám inspirovat a zkouším nové věci. Spontánnost a vášeň je pro mne důležitá."
"Jste si opravdu jist, že hledáte mé služby?" přerušila ho. "Nehledáte spíš přítelkyni?"
"Ne. Přítelkyni rozhodně nehledám." Zamračil se.
"Rád bych jen abyste pochopila, že..."
"V pořádku. Myslím, že chápu velmi dobře."
Odhadla ho dobře. Romantik. Takoví jsou nejlepší. Hodní, slušní a hlavně platí.
Její noha se ho znovu dotkla.
Tentokrát neucukl.

"Budete-li v budoucnu vyhledávat mou společnost, stačí zatelefonovat. Přijedu téměř kamkoliv, samozřejmě mi musíte dát vědět včas. Náklady na dopravu budete hradit také."
"To nebude problém. Znamená to tedy, že jsem u Vás uspěl?"
"Ano," věnovala mu dlouhý vyzývavý úsměv, "a já?"
"Ano."

***

"Dělej ty děvko! Mrdej pořádně!" řval plešoun. Ležel na zádech, ruce roztažené.
Nedotýkal se jí. Nikdy se jí nedotýkal.
"Hajzle!" vrazila mu facku. Nebyla první. Obě tváře měl už pěkně červené.
"Mrcho, takhle se ti to líbí, že jo?!? Přiznej se!"
Dostal další ránu.

- Ani moc ne, ale platíš a TO se mi líbí. -

Plešoun zařval.

- Orgasmus. Hotovo. Už bylo na čase. -

Okamžitě přestala.
Ani nestačil povadnout, zvedla se, vzala připravené peníze, oblékla se a beze slova vyšla z bytu.
Zabouchla dveře.
Takhle to má rád.

***

Ještě lapala po dechu, když jí zazvonil telefon.
"Dobrý večer, Natálie."
"Dobrý večer, Davide."
"Měla byste dnes ještě čas? Vím, že je pozdě, ale..."

- No, hezky mi plešoun nandal, ale zvládnout by se to dalo. Peníze jsou peníze. -

"Možná, záleží na tom kdy a kde."
"Za tři hodiny. Kde jste teď?"
"Blízko centra."
"Dobře, pošlu vám zprávou adresu. Není to od Vás daleko."
"Těším se," ale to už pravděpodobně neslyšel.

Zavěsil.

(pokračování příště)