Touha (4.)

"Nazdar, děvče!" zazněl prskavě z telefonu.
"Ahoj. Copak, mám se stavit?"
"Ne, teď mě 'jebou' jiný kurvy. Německý."
Poslední slovo vyslovil se zaťatými zuby. Nevěnovala tomu větší pozornost.
Jeho práce, jeho starosti.
"Volám kvůli Novotnýmu, zaujalas holčino. Ptal se na tebe a nedal pokoj, dokud jsem mu neřekl, jak to vlastně je. To ho zaujalo ještě víc. Tak jsem mu musel slíbit, že se tě zeptám, jestli bys neměla zájem."
Vybavila si přeražený věšák.
"Co by chtěl?"
"Jak to mám vědět? To už je tvůj byz, kotě. Mám ti dát číslo. Tak co, máš zájem nebo ne?"
"Jo, pošli mi ho. Díky."
"Neděkuj. Vrátíš mi to jinak. Mimochodem, první číslo platím. A koukej na něj bejt hodná, jasný? To víš, CRM."
Rozesmál se.
"Nechápu."
"Nic. Zapomeň na to. Měj se... ti snad ještě začnu dělat pasáka nebo co..."
Se smíchem zavěsil.

- Ředitýlek to trochu přehání, by potřeboval dostat přes pinďoura. -

***

Novotný seděl v křesle, stála před ním jen ve spodním prádle.
"Vyhoň mi ho."
Jeho roztomilá nemotornost se kamsi záhadně vytratila.
Klekla si a rozepnula mu poklopec.

- Starý slipy. Je to možný? No hnus! Proč já? -

Pokusila se mu stáhnout vršek spoďárů, nešlo to. Zkusila to znovu, tentokrát zabrala pořádně.
"Rveš mi koule, krávo!"
"Promiň."
Slipy naštěstí povolily. Nebyla si jistá, jestli taky nepovolila guma. Nedivila by se. Poločas rozpadu musel být už hodně za polovinou.
Vyndala jeho zvadlouše.
"To je nástroj," pokusila se o uznalý tón. Některé chlapy to nabudí a on to právě potřeboval.
"Drž hubu a hoň."

- Kdyby to šlo, tak bych i honila. -

Pokusila se na něj podívat, co možná, nejsvůdnějším pohledem.
Zvadlouš nereagoval, on taky ne. Měl zavřené oči, hlavu zvrácenou do opěradla.
Pokusila se o sten, ten někdy zabírá.
"Nekňuč mi tady, hergot!"
To už bylo moc.
Sykla.
"Co je?!? Co máš?" odstrčil jí.
"Vypadni!" vstal z křesla.

Věnovala mu krátký, zmatený pohled.

"Vypadni ti řikám! Dělej!"
Chytnul jí za ruku.
"Au! To bolí!"
Nereagoval. Doslova jí protáhl obývacím pokojem a vstupní chodbou. Volnou rukou otevřel dveře a vší silou jí vystrčil před dům.
"Táhni děvko!"
Zabouchl dveře. Zůstala chvíli stát pohledem upřeným na zlatou kliku. Jen tak, ve spodním prádle.
Dveře se opět otevřely, dopadl na ní zbytek jejích věcí.
"Zmiz ty špíno, nebo zavolám policajty!"
Dveře znovu bouchly.
Rychle na sebe oblékla šaty, zlostí se jí svírala čelist a po tváři jí začaly stékat slzy.

***

Zvonek ohlásil nečekanou návštěvu.
Byla naložená ve vaně, dopíjela zrovna láhev červeného a nechala se hladit bílou pěnou.
Alkohol, koupel a hudba se jí právě snažily zbavit dnešního zážitku.
Nechce s nikým mluvit. Všechny dnešní klienty odvolala a telefon vypnula.
Zvonek se však nechtěl nechat odbýt jen tak.
Ovladačem zvýšila hlasitost.

- Nechte mě! -

Chvíli se zdálo, že zvonek utichl. Ztlumila proto hudbu, dopila víno a zavřela oči.

Crrrrrrrr..!

Ozvala se v ní obrovská zlost. Doslova vyskočila z vany a řítila se ke dveřím.
"Co je?!?" vybafla na otravu.
Před ní stál naprosto vyděšený mladíček v cyklistické helmě. Mesík.
"Já... já... P... Pro... miňte. Já myslel, že mě neslyšíte přes tu hudbu."
"Taky jsem nechtěla slyšet!"
"Já... promiňte, mám Vám něco předat." klučina se rozklepal jako osika.
Víno a horká voda musela nádherně podbarvit její nasupený výraz.
Podal jí desky s papírem a propiskou.
"Tady mi to, p... prosím, podepište."
Nasupeně vzala propisku a její autogram vyřídil rázem všechny jeho dnešní obsílky.
"Tady máš. Alespoň se naučíš neotravovat kravinama."
Desky mu vrazila do hrudi.
Zmateně se na ní podíval.
"D... ěkuji za po... moc. Na...vrhnu to šéfovi."
Hošan se otočil a zmizel, jakoby mu hořelo za zadkem. Tihle kluci umí být vážně rychlí, napadlo ji. Všiml si vůbec, že před ním stála celou dobu nahá?

Poslíček po sobě zanechal nádhernou kytici. Během chvíle zavoněla celé domovní schodiště. Zvedla jí ze země a vrátila se zpátky do bytu. Mezi květy si všimla lístku.

'Procházel jsem dnes po hlavní třídě a vzpomněl si na Vás. Jste nádherná, jako tyto květiny.
David.'

- Ještě, že se nechceš sejít. Dneska bych všem chlapům nejradši urvala koule. -

Nebyla na laciné triky a vždy květiny od svých milenců, okamžitě po jejich odchodu, vyhazovala. Čert ví proč, možná, že tentokrát chtěla uvěřit, že ne všichni chlapi jsou takové svině - tuhle si nechala. Prozatím.

Květiny jí zavoněly celý byt.

- Stejně zvadne. Blbá kytka. -

(pokračování příště)