Bez práce nejsou koláče!

Babička s mírným úsměvem posedává na lavičce před domkem a odpovídá na všetečné otázky svému vnoučkovi. Však víte jaké jsou malé děti, chtějí vše vědět a všemu rozumět. Najednou si dědeček , který je celý upocený, povzdechne nad natíráním plotu: „Tady se někdo má,“ a loupne okem směrem k tomu nicnedělání. Babička se usmívá ještě víc. Podívá se na manžela a povídá svým zkušeným hlasem: „To víš, bez práce nesou koláče!“ Dědeček si jenom odfrkne a chce něco namítnou když najdnou se do toho vloží Jeník, pětiletý vnouček.
„ Ale babí, proč se říká, že bez práce nejsou koláče?“ Babička se na něj krátce zadívá a dá se do vypravování. „To máš tak, Jeníčku, kdyby dědeček“ na kterého přitom spiklenecky mrkne „ na jaře nezasel obilí, potom ho přes léto neopatroval a na podzim nesklidil, nemohla bych mu upéct koláče, aby je mohl jíst!“ dokončí babička. Jeník se na ni nepřesvědčivě podívá: „ ale babičko, dědček si přece může vzít peníze a koupit si koláč v pekárně!“