Večerní symfonie

Přijdu domů. Je večer. Na krajinu již padla tma. Cestou do ložnice zakopávám o lenivého psa. Pouštím si rádio. Pokojem osvětleným pouze intimním přísvitem malé lampičky se rozezní podmanivá romantická melodie ze známého filmu.
Začínám odkládat svrchní část šatu. Svetr jako první. Přiléhavé tričko ho rychle následuje. Vlním se do rytmu hudby a podle své zvyklosti nyní věnuji pozornost spodní polovině těla.
Jedna ponožka. Druhá. Obě mizí v temných koutech pokoje. Teď kalhoty. Krásné bílé džíny s vyšíváním něžně hladí moji kůži na své cestě ke kotníkům. Vystupuji z nich a odkopávám je pryč. Spodní kalhotky též.
Když si přetahuji přes rameno hedvábnou košilku s tenkými ramínky, mírně zakolísám. Zbývá již jen podprsenka. Pomalou píseň v rádiu střídají ohnivé španělské rytmy. Sponku podprsenky rozepínám za chůze.
Krev se začíná vařit. Teď to přijde. To, na co jsem se celý den tak těšila. Zhasínán lampičku. Otevírám skryté dveře a …
… a nořím se do teplé koupele. Požitkářsky rozčeřím nadýchané obláčky pěny s vůní moře.