Pátek půl 8

Pátek půl 8 - táta mi nabíd, že mě hodí ke škole, a tím se nepohrdá, zvlášť když jsou autobusy narvaný k prasknutí.
Bílej forman tím předměstím poletoval jak holub. Do uší se mi dral zvuk motoru a starýho undergroundu z autorádia a za zvuků těch melodií jsem se koukal z okýnka na spěchající žáčky a na staré vdovy a vdovce se psy či s květy na hrob ( bylo den před dušičkama ) , kteří už nikam nespěchaj. Kteří si užívaj dopad každýho kroku bez bolesti v kloubech. Kteří tedy kráčej hubenými alejemi a snad by i ten prospěchanej čas chtěli vrátit zpátky!... alespoň ti, co se nesmířili s nevyhnutelnou smrtí…
Koukal jsem se z okýnka a tuhle jedinečně pestrou reportáž dne vnímal jsem jako zcela běžnou. Naše auto však náhle pohltil dým. Opravdu, dým! Následující scenérie mě zaujaly daleko více.
Ta ulice byla v 5 místech děravá a z těch děr se vznášel mocný kouř a zahaloval kolem stojící skupinky dělníků. Později jsem se dozvěděl, že šlo o opravu vodovodů nebo co… V tenhle okamžik ale, když jsem byl ještě nevědoucí, vznesl jsem otázku k svému otci: „Co se to děje?“ A otec mi odpověděl hlasem, z něhož sálala pravda: „Ty dělníci právě objevili peklo.“