Vrah zábavy

Vrah zábavy
Jedeš nebo jdeš, či letíš stínem pochybností. Dostihnout se je jen těžko zdaří. Ona, v mysli se ti vytane, on z toho povstane. Stejně jako lid za okupace. Je snad v nouzi, že světlo, tmu spatřit chce. Práh bolesti nevnímáš, když ho v sobě ukrýváš. On letí krajinou, mhou či mlhou, i oni mohou snad. Na mé ňadra nesahej, nejsou Tobě určenná. I co já vím. Sím, sem s ním. Jako bych někde slyšel. Včera v Terezínské pevnosti, obdivoval jsem se svojí lenosti. Chůze nutná ke spatření dějin je, mne zle z toho je. Na parkovišti platit chtějí, já po chodníku závoru objíždím, s klidem přez výhružky odjíždím. Pak na náměstí do muzea dějin jdu. Lístky mi tu nekontrolují a já naštvaný z toho jsem, vždyť platil sem.
A pak přišel ten, co byl mi záminkou – zelený, jak taky jinak.
Připravený vždyť na mne čekal.
Oddaný
Veselý a chtivý.
Komfortem mne pojmul, za svého tak přijmul.
Nebráním se, však sunar rád stejně jako víno ženy mám.
A nyní jeho čekám, kdyže se ho dočkám.
Ve středu, kdy třeba jeho tam je, jedu tam, kde on zatím přebývá, majitel jej odbývá.
Tak už to bývá.
Bude to můj první mercedes benz, co mne vez a já jsem z toho bez.
I bez nám na podzim slez, i čárky se mi sem nevejdou, kdy už pojdou stejně jako i i y.
Neber dávej a pak vstávej!!!
Chyb jako máku, že to víte, snad to nikde nepovíte.
Mějte rádi Topolánky, Čunky, Paroubky, Vesecké i prosecké rómy jindy i indy a mě.