Co na srdci, to na jazyku

Za sedmero horami, sedmero řekami a patero domy žije chlapec. Ale není to obyčejný chlapec, je výjimečně chytrý a každý hned ví, na čem u něj je. Nemá žádné kamarády, protože na rovinu každému řekne, co si o něm myslí. Platí u něj jedno prastaré pravidlo: „co na srdci, to na jazyku“. Chlapce to však velmi trápí. Stále je sám a žádní děti si s ním nechtějí hrát.
Je noc a chlapec bezesně leží v posteli. Sám sebe se ptá: „Proč si se mnou žádní děti nechtějí hrát? Proč se hned urazí u všeho, co jim řeknu? Možná proto, že poukazuju na jejich chyby. Ale proč si je nepřipustí? Však člověk se za svoje chyby stydět nemusí! Člověk se chybami učí.“. Takové otázky si pokládá, dokud nakonec neusne. Ve snu se chlapci zjeví zářící mužská postava a praví: „ Chlapče, máš vlastnost, kterou každý člověk nemá a měl bys sis jí velmi vážit.“. Chlapec se ho ptá: „ Ale pane, jak si mám vážit vlastnosti, která mi ze života dělá peklo?“ Muž na to: „ Musíš ji jen správně využívat.“ Chlapec odvětí: „ Rodiče mě učili, abych vždy za každé situace mluvil pravdu a přijde mi nejlepší je poslechnout.“ Muž, s jemným úsměvem na rtech, chlapci prozradí jednu věc: „ Vždy není nejlepší udělat to nejlepší, proto ti radím, nejprve se zamysli nad tím, jestli někomu neublížíš , a až pak mu řekni, co si myslíš.“ Chlapec skloní hlavu a mlčí.
Zadrnčí budík. Chlapec se leknutím posadí a uvědomí si, že všechno byl jen sen, ale dokonce svého života nezapomene na slova, která mu ve snu řekl záhadný muž v zářícím oparu.