Touha (6.)

Prázdná sklenka bouchla o stůl. Odšroubovala kovové víčko ze skoro vypité láhve. Tohle byl poslední panák, víčko putovalo do protilehlé části pokoje. Láhev se nebezpečně rychle nahnula nad postavenou sklenkou tak, že nemalý zbytek průzračné tekutiny vylila na stůl.
Uchopila sklenku, podívala se ke stropu a rukou naznačující přípitek zůstala zírat na lustr.
Naprázdno polkla.
„Na zdraví,“ přiložila sklenku k ústům a zlostně zašeptala, „šmejdi.“ Pokynula pohledem na stůl, na vyskládanou řadu třinácti vizitek, které převzala od ředitele. Třináct, jak šťastné to číslo.
Rázně zaklonila hlavu a cítila, jak jí alkohol svlažil jazyk, poté projel hrtanem do žaludku a jak, dnes už hodně krát, pocítila horko.
Ve strnulé poloze, se sklenkou přiloženou ke rtům, opět pozorovala strop. Svět se příjemně roztočil a ona s ním.
Zavřela oči a začala se pohupovat.
Poslední, co si potom pamatovala, bylo, že na židli ztratila rovnováhu a dopadla na zem.
Ne, to nebylo to poslední. Poslední bylo, že slyšela hysterický smích.
Svůj smích.

* * *

Ležela na bříšku, levou nohu pokrčenou, lehce nadzdvižený zadeček. Pod tíhou jeho váhy se na posteli krátce zhoupla. Cítila, že ji pohladil po zádech, pak po hýždích a rozkroku. Jemně ji roztáhl a začal do ní vnikat.
Začala protahovaně sténat, dle jeho rytmu, nahlas, věděla, že pak bude rychleji.

* * *

Vibrátor úspěšně konal svou povinnost. Předváděla mu, jak by si to od něj přála. On před ní masturboval. Zaklonila hlavu, vzepjala se v předstírané křeči. Neviděla ho, ale zaslechla zřetelně, že tady je pro dnešek hotovo.

* * *

Klečel před ní a olizoval jí nohu. Bičíkem ho švihala přes záda, slastně úpěl bolestí. Nedávala mu nic zadarmo, to ho vzrušovalo ještě víc. Odcházela vyčerpaná, ale spokojená, alespoň na jednom se mohla doslova vybít.

* * *

Nutil jí, aby si hrála na čubičku. Musela štěkat a nechat ho do sebe při tom vnikat. Štěkla a on vždycky přirazil. Ke konci to znělo jako psí závod.

* * *

Hrála si na malou holčičku, která potkala hodného strejdu. Dostávala lízátka a bonbóny, děkovala za ně a ukazovala mu, jak pěkně cucá.

* * *
Nechal si od ní zasunovat šidítko do konečníku. Líbilo se mu tak, že ji to nutilo se zeptat, zda není na chlapy, ale udržela se. Co je jí po tom. A znovu přirazila.

* * *

Nemohl se udělat. Trvalo mu to skoro hodinu, zkoušela skoro všechny triky, které znala, ale bezúspěšně. Nakonec se mu to povedlo, byla za to doopravdy ráda. Tohle rodeo by další hodinu nesnesla.

* * *

Dědoušek si musel sem tam odskočit. Viagra zabírala o sto šest, ale prostata je prostě prostata.

* * *

Nechala se masírovat, naštěstí to vážně uměl. Řekl, že má nějaký kurs a že jí neublíží. Udělal se sám od sebe, jen tím, že se jí dotýkal a to ještě ne nijak nevhodně. Prostě jí jen masíroval. Poté se přiznal, že dřív to dělal profesionálně, ale nezvládal to, jedna zákaznice to poznala a musel toho hned nechat.

* * *

Umyla mu nádobí. V podprsence a slušivé černé sukničce služky.

* * *

Křičela na něj, když se ukájel zavřený ve skříni, aby vylezl ven. Že ví, co tam provádí a že se TO nesmí. To ho rajcovalo, ještě že s ním nemusela spát.

* * *

Rád jí pozoroval jen tak, nejlépe skrz záclony. Nechal jí svlékat a oblékat, sprchovat se, chodit čůrat a vždy vykukoval odněkud z rohu. Hlavně nenápadně.

* * *

Byl to klasik, ne že by měl rád Nescafé, ale roztáhly se nohy a už to frčelo. Pár rychlých pohybů, pak ještě pár rychlejších a bylo hotovo. Žádná předehra, žádné vzrušování, věděl, co chtěl a to mu poskytla.

* * *

Třináct jich bylo. Třináct různých mužů, které jí ředitel přidělil, aby uspokojovala zadarmo. Musí z toho nějak ven. Musí přijít na způsob jak se ředitele zbavit a zbavit se tak téhle neplatící třináctky.

- Třináct. Opravdu šťastné číslo. –

(pokračování příště)