Rudá Růže

Ten okamžik, když jsem poprvé uviděl objekt mé radosti a štěstí, se nikdy nevrátí. A noc končí a zavírá se za mnou dveře, které jsem tak velmi rád otvíral. Znova a znova jsem slyšel ten zvuk. Však můj sen zmizel, když jsem uviděl červenou. Uvnitř sebe rozpínající se v celé míře. Změnilo to mé chování i vnímání. Však stále žiji dál. Když sic není o co stát, není kam jít dál. Ale vzpomínky na ni mne neopustily. Ať se snažím, stále zůstávají v mé mysli. Něco, co mi neustále připomíná minulost.
Nic v životě není věčné, ale vzpomínky zůstanou pravdivé stále. A když sleduji déšť, každou spadlou kapkou, pláču kvůli tobě. A věřím, co můžu změnit v sobě. Chtěl jsem ti dát růži, ale je mrtvá, ztracena uprostřed temné noci. Odešla z mé mysli jako sen, na který jsem byl pyšný. Jedna jediná cesta zachrání krásu svítání. Je to jako obraz žhnoucího slunce, které vždy rozzáří naše životy. Nemám zkušenost v tom, jen tak odejít a nechat věci být. Jeden okamžik tvého života je můj, vzpomínám na něj stále jen. Jak tenkrát cítil jsem ten den. Byl jak krásný sen. Sen o mocné rudé růži, kterou jsem ti dal.