Každý sám

Povím vám příběh o chlapci a dívce. Ne, neznali se řadu let, znali se jen krátce. První setkání, jak už to bývá, odletělo v dáli a ani oni už na něj nevzpomněli. On bral to zprvu jako románek, jenž tak, jak rychle přišel, i odejde.

Ona chtěla víc. Chtěla i to, co slíbit nejde. Když řekl prvně o citu k ní, řekla: "Nemám zájem a dík." V hlavě ji neležel a hned jiný chlapec ho předešel.

Myslel, že vše pomine, ale když ji znova viděl, věděl, že ho láska nemine. Tak jak miloval ji, miloval kdysi jinou. Bolelo ho to tehdy, bolelo ho to moc. "Ale o tom láska je!" říkal si. Byl to snílek a realista k tomu. Možná to ji zavedlo až k němu domů.

Ne, nemohli být spolu. Ptáte se proč? Přece milovali se tolik!

Byli oba mladí a na takovou lásku nebyli zralí...

Chtěla počkat, souhlasil. Co jiného měl dělat? Vždyť by ji skoro na rukou nosil. Ona ubližovala mu. Stále dál a dál. A těch hádek k tomu. S bolestí ukrutnou utíkal za jinou.

Ptáte se, co bylo dál? Nevím... Třeba se už nikdy nesetkali a žijí každý sám.

Mohou žít život krásný, bohatý, ale ne hodnotný. Možná si někdy večer každý sám sednou a říkají si: "Ona byla ta pravá, on byl ten pravý!" V myšlenkách jsou spolu, i když jsou od sebe stovky mil.

A pak křik ozve se z domu. Každý utíkají ke svému plotu. Ne, nežijí spolu, ale každý by si přál, aby seděli u jednoho stolu...