Říp trošku Blaník holky v hlavě a já

Vstávám a přitom je odpoledne
Ležím a přitom je den.
Myslím a přitom nic nevymyslím
Chrápu.
A jé, co to zase bude.
Co ten vůl zas vymyslí si myslí svoji myslí.
Je podvečer práci nazrál čas a tak pomýšlím na hodiny následující.
Venku tma se zimou, zde teplo s prací.
Tak volím zimu, ještě ne to až za chvilku, nebojte.
Mám ťuknout do klávesy a nebo si jít cvrnknout do mísy?!
Udělám to co je žádoucí. Vydržím a snad i Vy a pak společně půjdeme.
Půjdeme konat konané přesto nedokonané.
Říp je kopec, stejně tak Blaník.
Na Blaníku jsem již byl, tak nevím, proč bych se měl šourat na Říp, když je to taky kopec.
Á crrrr áááá crrrr yáááá crrr cvak dobrý den tady pěkný den.
Tady meziměsto hlásí to.
Beru, co kdyby dali.
Nedali, chtějí.
Chtění jim je málo platné, nic jim nedám, co bych taky dal, když nic nemám.
Kdosi cosi o mě říká, říkanka to jistě není i když co já vím, třeba prozřím.
V sobotu jsem v lese stromy pilou sklátil,v metry tyto pokrátil, na traktor naložil, ve stodole poté složil.
Soused závistivě hleděl, je to jeho úděl.
Dnes natankuji pěkně do hlavy jen co se do ní vejde, vždyť co na tom sejde.
Hlava se mi potom točí, nebo, že by kolem očí.
Nevím jak je tomu tak, snad nějak.
Vytvořit toto dlouhé psaní, výš Ty co je to sraní.
Hmm hmm má to ještě cenu abecedu klásti před Vás virtuální.
Má i nemá spíše nemá i však co na tom sejde bludička mi cestu ukáže na šmejda však naváže.
Je to král Šumavy.
Líbí se mi to, jo, jen mne pořád někam táhá, já se propadám brodím v blátě pomalu mizím a obdiv sklízím.
Nesklízím, to jen chtěl bych.
Mazut je černější nežli moje odřené lakýrky je jak moje svědomí.
Proud žene tyto myšlenky sem k Vám v ústrety pro tipy.
Ty tu nejsou pro mne ty tu jsou pro jiné.
A já jiný nebudu však si to tu odbudu.
Já myslím,že myslím,přesto nic moc nevymyslím.
Já ji měl, byl jsem o ni vzepřen, na výšinu dotažen pak i vytažen. Nahoře to krásné bylo, jenže bylo, takže už to není, co ona na tom změní, když tu není?!
Vzpomínky jsou hezké život to však není ten se přeci žije.
Tak dej cihlu k cihle, těsto do díže ať může zemětřesení s čímsi zacloumat, no ne nebo ne?!