Na počátku bylo slovo…

Byla jednou jedna dívka.
Neměla přátele, neměla ani rodinu a cítila se velmi osamělá.
Když byla veselá, uplakaná nebo šťastná, neměla to komu říct, neměla se o to s kým podělit.
Chodila po světě a dívala se na lidi. Pozorovala je velkýma smutnýma očima.
Jeden z lidí se stal jejím přítelem. Konečně mohla někomu sdělovat své pocity, přání a myšlenky.
Ale najednou zjistila, že neumí mluvit, protože nikdy neměla nikoho, komu by mohla něco říct a nemohla se to tedy naučit.
Dívka byla velmi nešťastná a bála se, že jí přítel opustí. On to však neudělal. Vzal kousek papíru a napsal : SLOVO.
Pak jí vysvětlil, co slova jsou a k čemu se používají. Díky němu poznala abecedu a mohla své pocity, přání a myšlenky napsat. Přítel jí naučil chápat moc a sílu slova. A dívka byla velmi šťastná .

…
Z dívky vyrostla slečna, která umí mluvit. Cokoli chce, může říct. Dokonce si může vybrat, komu to řekne, protože má velkou rodinu a mnoho přátel.
Přesto však, když je velice šťastná nebo velice smutná, vezme si kousek papíru a píše slova. Slova o lidech, které nikdy nepřestala pozorovat velkýma smutnýma očima.