kronika

1994-květen
Je rok po mém narození a už se musím pomalu učit chodit, mluvit apod...
Nejdřív se jenom plazím po kolenou a divím se, co na tom rodině vadí.Říkám jim, že se mi na čtyřech líbí, ale oni mi nerozumějí.Asi si myslí, že jsem nemocná, protože semnou jdou k doktorovi, ale hloupost-to je poradce.Neví totiž co semnou.Jsem ve věku, kdy už bych měla nějakym prazvláštním způsobem chodit, ale moc se mi do toho nechce.Co když spadnu nebo tak?Až si budu jistá, rozejdu se, ale teď to nebude!
Zato moje slova už se lepší.Z mého "rozsáhlého" slovníku, který obsahuje akorát "gugu gaga" už se stává slovník rozeného literárního génia.Pomalu totiž zvládám slova jako máma, táta, bubák a spousty dalších.
Po třech měsících už zvladám další slova a dokonce už chodím.Moje chůze vypadá nejspíše dost komicky.Když jsem se poprvé postavila na nohy, tak jsem sice neměla chůzi ála dva kroky a pád, ale tento styl mě bohužel dohnal.Moje rychlost je na úrovni želvy, kolíbám se ze strany na stranu a občas se nevyhnu ani pořádnému pádu.Není to moc příjemné, ale lepší než nic.
Je 13.dubna a moje slova už jsou téměř dokonalá, moje chůze stabilnější a pády už nejsou tak časté-teď jsou spíše vyjímkou.S tímto uměnímmůžu klidně nastartovat nový rok mého života s dalšími úspěchy i neúspěchy.
Tyto dvě schopnosti mi dají hodně.Budu se dorozumívat s ostatními, běhat po hřišti a i kdybych tohůe přehlédla, nevěřili by jste kolik toho z téhle výšky vidím.