Koš s drobnostmi

Šla jsem, akm mi řekli a na každém kroku si říkala, proč? proč já? K čemu tohle všechno?
Ale ani jednou jedinkrát se mi nepodařilo najít odpověď.
Dokonce i lidi okolo na mě mluvili v hádankách. Nedovedla jsem pochopit, co po mně chtějí, nevěděla jsem, kdo mi pomůže, protože na hádanky nemám.
Lidi pořád mluvili, mluvili a ptali se, mým úkolem bylo opdovíédat. Ale na co, když každá otázka byla hlavolamem. Svět mi tenkrát přišel strašně složitý a navíc se dle mého úsudku zabýval strašnými drobnostmi. A mě se jimi chtělo házet. Vzít je a mrštit vší silou pryč. Ale...bylo jich tolik, že jsem je nedovedla zvednout ani ke kolenům.
tak jsem tedy stála, shrbená s košem plným drobností a dívala se na ně. co všechno se tam dalo najít za poklady...pr jsem si jich nakonec strčila do kapsy a košík se pak zdál lehčí.
Tak zvedla jsem jej a zahodila.
jenže... s padajícícm sněhem se těch drobností zas nějak nachumelilo a já je před sebou mám zas. ¨Ten samý problém a nejhorší je, že z minula mám plnné kapsy a nevím, kde bych ty nynější roztřídila.
nabízí s emi smetiště, kam bych je vysypala...jsou ale tak nepoužitelné, že si zalsouží úplně vyhodit? No co...původně jsem se jich přece chtěla zbavit všech...