Tahle písnička se mi líbí

Už jsou to dva roky. Všechno se to seběhlo tak rychle. Rozbitá váza, křik a ztracené peníze. "Bože," říkala jsem si, "Kdy už to skončí?" A taky že skončilo.
Sluneční paprsky probouzely přírodu. Okna se pomalu otevírala do tepu letního dne. Nic zvláštního se nedělo, spíš naopak. Bylo to všechno tak krásné. Jenže ten den mě bude provázet celý život. Z mého ranního snění mě vyrušil zvonek. Přiřítila se babička. Nikdo nevěděl, co se stalo, a tak hned spustila. Slyšela jsem jen pár slov, protože jsem byla u sebe v pokojíčku. Ale když jem vylezla, viděla jsem maminku a taťku s jejich rozzuřenými výrazy. Hádali se. Zase! Váza letěla směrem k oknu a roztříštila se na tisíc střípků naděje, která se změnila v bolest a nenávist. Taťka maminku uhodil! Do jejich hádky se zapojil i můj pláč. Křik neustupoval. Ale proč? Co se stalo tak hrozného tentokrát? Žádala jsem o vysvětlení, ale z maminčiných slov spletených se slzami jsem moc nerozumněla. Skoro nic. Akorát jedno slovo mi pořád znělo v uších a to: "Peníze, peníze, peníze!" Už v tom měly zase prsty peníze. Jak jinak. Hádka nebrala konce. Byla jsem tam úplně sama, v tom rohu tak skrčená, že si ani nikdo nevšiml mého pláče. Nakonec pak jen bouchly dveře. Byl to den, kdy jsem naposled viděla svého otce. V dalších měsících maminka požádala o rozvod a začal kolotoč plný samého papírování a dohod. Já se sestrou jsme zůstaly u mamky, protože táta o nás ztratil zájem. Nechtěl nás, a tak se nás zřekl.
Když uběhl zhruba první rok od našeho osamostatnění, naučili jsme se, jak zvládnout rodinnou situaci bez chlapa. Lehké to nebylo, ale dalo se to. Mamka si později našla i přítele. Já se s tím težce vyrovnávala, jenže sama být nemohla. Mámin dobrý vkus nám finančně pomohl a nahradil i ztraceného otce. Za pár měsíců se konala svatba. Maminka znovu šla k oltáři. Znovu si oblékla ty bílé šaty, ale těžko říct, zda ty bílé krajky přinesou štěstí. Hostina byla skvělá. A vůbec všechno bylo perfektní. Poté, co si ženich zatancoval první tanec s nevěstou, přišel pro mě. A já s radostí šla. V tu chvíli, kdy se v salonku začaly linout první tóny, jsem si uvědomila, že ta osoba, které jsem dřív říkala "tati," už není. Jeho místo obsadil jiný muž. Muž, který nás měl opravdu rád a neustále nás obklopoval svou láskou. Když se ta nejznámější písnička z Titaniku blížila ke konci, řekla jsem: "Mám tě ráda, tati."
Pokaždé, když slyším v rádiu hlas zpěvačky Celine Dion zpívající slova " My heart will go on," vzpomenu si na tenhle příběh, který je pro mě ukryt v téhle písničce. A vůbec mi není do pláče. Já se s tím prostě musela smířit. Vždyť existujou i horší věci než rozvod. A navíc, já získala mnohem víc. Tátu!