Rozhlédni se (3)

A je tu zase pokráčko. Další víkend je pryč a opět se stalo mnoho zajímavých věcí. V pátek jsem absolvovala slučák s lidma ze střední po víc jak dvou letech. Znáte to. Vidíte lidi, se kterými jste řešili otázky "života a smrti" po dobu čtyř let. Které jste potkávali častěji než s vaší rodinou a znali je líp než své boty. Najednou tu naproti vám nesedí třicet spolužáků ale dvacetpět lidí, kteří s vámi nemají společného vůbec nic a pět známých. Ale vlastně si nemůžu stěžovat. Každý se měníme. A podle toho v jakém prostředí žijeme, máme i své priority. je jasné, že ten, kdo je na pracáku řeší něco jiného, než vysokoškolák ve zkouškovém období.. A oba si myslí, že to jeho problém je ten největší nejneřešetelnější.
Takže v nějaké takové atmosféře jsem prožila pátečního odpoledne a část večera. Po sotva čtyřech hodinách spánku, neklidného a přerušovaného, mě táta vzbudil a vyrazili jsme k babičce na vesnici. Na zabijačku. "Čím ses včera zkazil, tím se dneska naprav." A tak jsem od brzkého rána, po talíři česnekové polévky, přiživovala svůj zbytkový alkohol a prokládala to masíčkem.
I sobotní den jsem přežila ve zdraví. Nastal večer a sním i diskotéka, tak dlouho očekávaná. Kámoš se nabídnul, že mě vezme autem atak sem si řekla, vyhnout se nekonečné cestě svozem bude super a jela s ním.
Po cestě mi pípa telefon. "proč jsi nepřijela?" No jasně. Za chvíli sme tam, tak už nemá cenu psát, se uvidíme. Omyl...co všechno zavinila jedna neposlaná smska dopíšu zítra...