Homeless...

Prázdná ulice...jen v dálce se ozývá z baru křik lidí...

A ona jenom sedí a brnká si na svou kytaru pár akordů,které se jí v tuto chvíli hluboce vryly do srdce...Rozhlíží se po městě a hledá svůj nový domov...pláče...nalhává si,že ji nikdo nemá rád a nikdo ji nechce...ani její rodiče,se kterými se dnes pohádala...ale ve skutečnosti...doma na její posteli oba leží zhroucení a smutní...policie prohledává celé město...ona jim však stále utíká...nechce se vrátit domů...prchá do nedalekého lesa,kde chce strávit noc...potom uvidí,co dál...

Zrovna,když usíná,se jí do hlavy dere ona hrůzná noční můra...vidí své rodiče,jak umírají,a když se nevrátí domů,tak už je nikdy neuvidí...uvnitř ji svírá svědomí,že utekla z domova jen kvůli nějaké pitomé hádce...rodiče potřebují ji a ona potřebuje rodiče...bez nich nemůže žít...rodiče ve snu jsou již skoro mrtví...v dívce se něco pohnulo,vstala a utíkala domů...utíkala tak rychle,jak to jen šlo...vrážela do lidí,kteří se vraceli z baru...uplakaná radostí,že se vrací domů...

Když odemkla dveře svými klíčky od domu,zakřičela z plných plic:"Mami,tati!"Nikdo se však neozval...nezmohla se ani na slovo...zamkla dům,skočila na postel a znovu se rozbrečela...ze smutku si vzala svou kytaru a začala hrát své oblíbené akordy...přes slzy neviděla,jestli hraje dobře nebo špatně...bylo jí stále smutněji a smutněji...

Její rodiče šli pomoci policistům hledat svoji ztracenou dceru...byli snad už všude,ale nikde ji nenašli...nešťastní se vraceli domů a doufali,že se jim dcera vrátí...

Když přišli ke svému domu a chtěli vejít,uslyšeli z okna v prvním patře kytaru.Rychle odemkli a běželi nahoru...v pokoji seděla jejich dcera,celá smutná z toho,že se její rodiče už nikdy nevrátí..."Mami,tati,tak přeci jste neodešli navěky!!!"dcera pustila kytaru a vrhla se k rodičům...všichni byli rádi,že jsou zase spolu,zapomněli na konflikty,které mezi nimi vznikly a měli se rádi více než kdy jindy...