Rozhlédni se (4)

Tak ta jedna zapeklitá smska. Dorazila jsem na na místo a zjistila, že moje drahá kamarádk amě během těch pár minut cesty hodila přes palubu sedla si k Radce a Verče a za celý večer na mě nepromluvila. Věděla, že tam nepůjdu, když tam radka sedí. Ale jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré..
ten večer jsem se bavila jako už dlouho ne. Měla jsem svátek. Snadný důvod dát si panáka i s někým, s kým už jsem dlouho nemluvila a to se mi taky osvědčilo. Bylo to bezva. Po nekonečně dlouhé době jsem zase mluvila s lidmi. V širokém okruhu známých. O všem. Pořád sem nemusela někomu (Evině) říkat kam jdu kde jsem byla proč sem tam byla tak dlouho atd atd... nudně se ptát pořád dokola jdeš tancovat?? Jdeš na panáka??? a poslouchat ne, nechce se mi, tahle písnička se mi nelíbí.... Prostě sem pařila , pila, kecala a měla potřebnou volnost :)
Pár dní sme spolu nemluvili, udělal sem alespoň první krok a evinu procinkla což sme čas od času dělali.. Prozvonila mě zpátky a nic. neviděla sem důvod omlouvat se, vždyť jsem nic neudělala a Evina mi, jako jedna z nejlepších dvou kamarádek, ani nepopřála... Bylo mi to líto ale vypustila sem to, za poslední půl rok sme podobných kolapsů měli víc..
Pak mi asi po pěti dnech Evina napsala na ICQ, tak sem si řekla když chce vědět co to mělo znamenat, nebudu si brát servítky a pěkně na rovinu. Vybalila sem na ní všchno čeho sem si všímala během dost dlouhé doby, ale k čemu sem se do té doby nevyjadřovala a přikládala to její zamilovanosti. Asi to bylo dost drsný vrácení do reality ale snad to zabralo... Opět spolu mluvíme ale nejsme na sebe tak fixované což nám oběma prospívá. A já se koneckonců poučila že něco jako "závislost" na lidech není vůbec nic dobrého.. I když sem na Evě nebyla závislá jako taková ale asi sem si její čas nějakým způsobem nárokovala a ona můj. Takhle nám to vyhovuje víc...