Pohled

Dramatická červeň polila jeho šíji, líce, drobné ušní boltce, vypoulené chřípí. Vydechl hlubinný pach neudržovaného chrupu, zasyčel jako překotně unikající plyn, jazykem polaskal špičky sardonických řezáků. Spodní ret napuchlý od věčného napětí se frivolně zachvěl a jeho modré, blouznivé a chirurgicky sterilní zraky se zatáhly toužebnou skelností a napětím pramenícího z nespoutaného žáru přikrmované vatry emancipace. Nepěstěné obočí se tu stáhlo, onde ustoupilo nervozitě a pocitu hanebného provinění. Zběsilý pohled si zvídavě poměřoval chladné vykonavatele despotického stisku, stisku dusícího nemocného a zbabělého ducha. Běhal po paběrkování čar života, kalkuloval a celou podstatou se měnil na roztěkané štěně, které doráží, kňučí, naříká, dovádí, vzrušuje se a žmoulá rozpáranou hračku. Ruce svázené v patologickém stavu se chvěly jako zprohýbané haluze pod náporem šlechetného, avšak zatuchlého ledového větru. Jmenovaly jeho rozpolcení, vysmívaly mu z rozumu dětský šprým, odsouvaly a páraly té černé žni slupku komického zanícení. Protivný, protivný světe! Přitáhl si oběť blíže k pomatené otupělosti své prchlivé slabosti a zařval, kvílivě, tklivě, opuštěně.