Krása života ?

...Megie se schýbla pod stůl a vypnula vrčící počítač, jeho zvuk byl hrozně provokativní a zároven uklidnující, připomínal svět, lidi kolem, možnost spojit se s kýmkoli.
Ztichl...
Meg zastavila točící se židly a zašátrala v šuplíku, vytáhla žiletku, rozhlédla se po pokoji, potom nakoukla za dveře, a nakonec je zavřela a opřela se o ně.
Vyhrnula rukáv šedého trika, který svou délkou mnohokrát přesahoval konec Megiiných dlaní. Vykoukli bílé prsty pak dlan, zápěstí, tam Megie otočila rukou a dlouze se zadívala na jizvy, sídlící na její druhé straně.
Když začala s touhle hnusárnou, přinášelo jí to uspokojení a trest, když se to párkrát nepovedlo, snažila se stále víc a víc, ale časem se z toho stal zvyk, každý den si našla chvilku času, aby si sedla a potrastala se, za to co dělá, za to jaká je, za to co nedovede a za to co spackala. V každém ze svých plně využitých dnů měla chvilku, kdy musela povolit a i za to se potrestat.
Dnes tomu nebylo jinak, Meg vzala žiletku, vyhledala prázdné místo na pořezené ruce a zatlačila žiletku hluboko do kůže.
Rychlý, čistý a hluboký řez, žiletka projela kůží, masem a po stranách nové jizvy za sebou nechala krvavou jizvu....
----------------
,,Ahoj Megie, jak se máš ?"
,,Fajn, díky"
Druhý den ve škole bylo zase všechno stejné, stejní lidé, stejné lavice, stejné hlasy, až na jednu vě, učitelka vyzvala člověka, který nebyl stejný, aby předstoupil před tabuli a představil se, ostýchavý hoch vykročil vstříc vražedným pohledům svých nových spolužáků a s předstíranou odvahou a šarmem se postavil před tabuli.
,, Tak, tohle je Jeremy třído.
Jeremy, posad se vedle Megie "
Meg se pokusila o úsměv a strhla z židle vedle sebe tašku, letmo pohlédla na své ruce, potom zpět na Jeryho a ... ,, A sakra, potítko"
Stáhla levou ruku z lavice a nechala ji vyset podél těla, doufala, že si ji dovede ohlídat celý den, ani při nejmenším nestála o to, aby ji někdo dělal přednášku o tom, jak je sebepoškozování ohyzdné a zlé.
Jeremy se posadil vedle Meg a pustil se do řeči, plynuly dny, týdny a nakonec i měsíce a všechno bylo téměř stejné, všechno až na jednoho kluka, který vstoupil do Megiina života, z prvu se zdálo, že se tam moc dlouho neudrží, ale jak se říká, "čas odhalí pravdu" z Jeryho a Meg se stali kamarádi, přátelé a nakonec je zachvátila i láska. Krom tohohle a téměř celého jejího života se nezměnilo v podstatě nic :)
Možná snad to, že už neposlouchá osamělé vrčení počítače, místo toho sedí v parku a povídá si s ním, možná to že už nesedá opřená o dveře a nehledá v šuplíku žiletku, místo toho raději leží na louce, svou ruku v jeho a oddává se pocitům štěstí, možná pouze to že její život už není prázdný a temný, už není plný povinností, zákazů a smutku, možná to, že její život je on...