Erudovaný

Erudovaný
V noci kos nyní bos.
Zítra stařec pozítří pak kanec.
Po kancovi orel co se dole válel.
V hospodě sudy válel.
Motá se motá jak ta kobra při flétně.
Hadice proud vody bere, až mě z toho zebe.
To u Tebe nezebe.
O můj bože kde, že jsi.
Jsem, Ty to jistě výš, nejvýš.
Až tu se mnou budeš, nebudeš výš, jen nebudeš dole.
Dole jsou jen ti, co nejsou nahoře.
Nahoře pak Ti, co si myslí, že nejsou dole.
A stejně jsou oproti Tobě Bože, tu s námi dole v jednom kole.
Na kole lámou hřbety ruce k poznání i doznání.
Voda teče, lopatkami v mlýnském kole proudí.
Na Václaváku se proud lidí valí jako potopa pro Václava pěkná potupa.
Tupá jsou možná i má slova leckterá.
Co pak na tom záleží, když u mě neleží.
Komu asi náleží.
To je totiž to oč tu běží.
Proč jen nejsou slova kamenná, jenž časy přetrvá.