ZELENÁ

ZELENÁ

Hleděl na podivně zelenou zeď a přemýšlel, jaké barvy asi museli smíchat, aby takhle podivně zelenou barvu dostali. Potom si vzal štětku a začal celý pokoj líčit na žluto, jak si to přála jeho žena. Udělal jeden tah štětcem a Ivana vpálila do pokoje. ,,Žlutá je překrásná barva, připomíná mi kuřátka.“,,Mám moc ráda kuřátka, jsou symbolem jara“ pokračovala dále v infantilních myšlenkách, které jak bylo vždy jejím zvykem prostě musela sdělit dalším lidem. František prostě jen stál u zdi a mával namočenou štětkou ve žluté barvě. Nijak se nesnažil, protože mu bylo jasné, že jen co to vylíčí a odejde na pivo, zavolá Ivana malíře, aby to tam přetřeli. Vlastně ani ve skutečnosti neví, proč ho nechává ten pokoj celý přetírat na žluto. ,,Ta zelená je opravdu pěkná, i když podivná. Taková netradiční. Je křiklavá,ale nebije do očí“ honilo se mu hlavou. Někde jakoby z povzdálí slyšel něco drmolit Ivanu něco o kuřatech, ale během let se zdárně naučil vypnout a neposlouchat. Bylo mu i líto, že ji musí přetírat tou odporně žlutou. Navíc vůbec nevypadala jako kuřata. Měla podobnou barvu jako hrachovka, kterou dostal včera k večeři. Začal uvažovat, proč by to vlastně měl přetírat na tu odpornou žlutou barvu. Proč musí být vždycky všechno po jejím? I chlapi v hospodě mu říkali, že se z něj po svatbě stal typ tzv. ,,podpantofláka“. Zarazil se. Ruka držící štětku mu sjela podél těla a on zjistil, že tou žlutou barvou namalovat něco, co mu vzdáleně připomínalo kuře. Ivana ještě pořád žvatlala o kuřatech a zřejmě, jak se snažil ty myšlenky z hlavy vytěsnit co nejdál, tak je vytěsnil až do svých rukou a ty pak začaly malovat kuře. Upustil štětku na zem , otočil se a chystal se odejít z místnosti. Ivana mu vstoupila do cesty. ,,Kam jdeš!“ řekla výhružně. ,,Ještě to nemáš hotové.“Zvedl hlavu a podíval se jí do očí. ,,Beztak si zas zavoláš malíře, tak na co bych se kurva měl snažit.“Jemně ji odstrčil a vystoupil z místnosti.,,Mě se ta zelená líbila stejně víc.Budu v hospodě, kdybys mě hledala.“Chystal se na sebe obléct bundu, která byla značně zasmrádlá cigaretovým kouřem. ,,Jak víš, že si volám malíře, když malujeme a ty pak odejdeš do hospody?Kdo ti to řek´? Spustila ne něj příval otázek. Nehnul ani brvou a suše odvětil, že ví o jejím milenci, který pracuje jako malíř pokojů. Že si ho volá i když zrovna nemalují.Na závěr pak dodal:,,ale upřímně řečeno, bylo mi to u prdele, než jsi mi začala podstrojovat ty hnusné blafy k večeři.Myslím, že je to z toho důvodu, že na to prostě nemáš čas. Zašukáš si tu se svým malířem a pak už nestihneš navařit a já musím žrát ty sračky.“Sám se až divil, co všechno ze sebe dokázal vychrlit. ,,Budu v hospodě.“Otočil se a chystal se otevřít dveře.,,Počkej, co?…kdo?….jak?…nenacházela slova.Jak tohle všechno víš?“nevěřícně na něj zírala a nenacházela slov. ,,A nastává první fáze. Fáze dotazů.Zkrátka to vím. Nejsem slepý“ odvětil. ,,To je fáze, kdy se provinilec diví a pátrá v hlavě, kde udělal chybu“ usmál se.Otočil se a chystal se opět odejít. Počkej, jak si jen tak můžeš odejít do hospody? To tě ani nezajímá proč jsem to udělala? Vždyť jsem tu byla pořád sama a ty jsi byl jen s kamarády v hospodě. Co jsem měla dělat?“pokračovala a v očích se jí začínaly objevovat první náznaky slz. ,,Neřvi! Teď u tebe nastává fáze druhá. Fáze, kdy se snažíš ospravedlnit a svou vinu ve své podstatě převést na druhého. Seš ty ale sketa“ řekl a koutky úst mu okamžitě vyjely vzhůru k uším a na tváři se tak objevil cynický úsměv. ,,Ty zmetku.Co si o sobě myslíš kurva.“vyvřískla a vrhla se na něj ve snaze vyškrábat mu oči. Byla však příliš slabá. Rázně do ní strčil a odhodil ji tím proti zdi. Když zavíral dveře, bylo slyšet jen něco o třetí fázi. Odešel do hospody,aniž by tušil,že ji tím úrazem zabil. Lebka nevydržela pád starých hodin, které náraz do zdi shodil.
Přišel do hospody, posadil se ke svému stolku a zapálil si. Když za ním přišel číšník, tak jen zadrmolil:,, zelenou!“