Pravé Vánoce

Je krátce před Vánocema, v lidech praskají nervy a pomalu je tráví, v tuhle dobu nepotkáte na ulici jediného člověka, který by se štastně usmíval jak na veenek tak i uvnitř. Všichni jsou plní shánění dárků, přepočítávání svých Vánočních úspor a povinností, no vůbec všech věcí, které se musí před Vánocemi stihnout.
Někdo z nich si možná ani nevšimne drobounké dívenky, sedící opřené o roh veliké budovy s flétničkou u pusy. Maminka ji vždy říkala, že Vánoce jsou o lásce a o pomoci druhým, a tak po jednou nezůstala přes den doma,(pokud se prohnilému sklepu dá domov říkat)ale vzala svou flétnu, hrneček a vyšla na ulici...Sedí tu už od rána a střádá každou korunku, která padne na dno hrnku na dárek, na Vánoční dárek, přesto že těch drobných penízků nebylo moc, je vděčná i za to málo. Moc by chtěla dát dárek mamince, plánovala, že jí koupí velkou deku, kterou si vždy přála, nebo krásnou kytičku, a nebo by mohla nějakou zajímavou knížku, maminka má dost času aby si ji přečetla...
V hrnku cinkla mince a malá flétnařka se k němu s nadějí naklonila, byla to desetikoruna, zahřálo ji u srdíčka že lidé obětují i více než padesátník a s úsměvem se pustila do další písničky.
Hrála dlouho a hrála vesele k jejímu hrnečku se s nataženou rukou přiblížel starší klučina, holčička se na něho usmála v domění že chce přispět k jejím pokladům a přidala písničce na tempu. Kluk zablýskal očima, uchopil hrnek a pelášil si to ulicí pryč.
Všechno bylo pryč, den žebrání, všechna ta pomoc od hodných lidí, kteří se nad flétniskou slitovali a přispěli. Nebude moc koupit žádný dárek pro maminku, holčička se schulila do klubíčka a rozplakala se.
Pár lidí jen prošlo okolo, nevšímajíc si vzlikajícího dítěte, pár se zastavilo podivilo a zase šli dál, bylo jí líto, že jí na Vánoce nikdo nepomůže, že jí nikdo neuklidní a nepohladí po vláskách a tak začala vzlykat ještě usilovněji.
Policista Sterch právě končil svojí obchůzku okolo náměstí a chystal se na dobrý oběd, když spatřil skupinku lidí postávajících u rohu domu. Vydal se k nim a snažil se procapt blíže k ději. Byla tam malá holčička, plakala, v ručičce svojí flétnu a v očích smutek.Pár lidí se otočilo a odešlo jen co spatřili strážníka, ty ostatní jen o kousek popošli.
Strážník se sklonil k holčičce, pohladil ji po vláskách, otočila se na něj a objala ho kolem pasu.
,,Copak se stalo, že tu takhle pláčeš a nejsi o Vánocích u maminky ?"
,,Chtěla sjem jí koupit dárek a tak jsem hrála lidem pro radost, někteří z nich mi dali korunky a já je střádala v hrníčku, potom ale přišel nějaký kluk a hrneček odnesl i s penízkama a já ted mamince nemůžu nic koupit"
Strážník se zasmál a vzal flétnistku za ruku, šla s ním aniž věděla kam...
"Co jsi chtěla mamince koupit ?"
,,Knížku"
,,Tak koupíme knížku"
,,Ale já nemám,....."
,,Pojd"
Strážník vrazil do prvního knihkupectví, které zahlídl a holčičku táhl s sebou.
,,Dobrý den přeji"
,,Dobrý pene strážníku"
,,Brý den" Pípla holčička a co nejroztomileji se usmála na prodavačku, potom její zrak zalétl k veliké knize nad její hlavou, byla vázaná v kůži a měla pozlacené rohy, stejným zlatým písmem bylo na její přední straně velikými písmeny napsáno Maminka.
Strážník si jí také všiml a poprosil prodavačku, aby mu ji sundala, pak prolistoval, zaplatil a knihu dal holčičce. Ta vyskočila, vlepila mu na tvář Vánoční pusu a utíkala za maminkou.
Když už byla blízko, sáhla do bundičky pro malý stříbrný klíček a potom ho zasunula do zámku, chráněcího skleněná dvířka náhrobku, otevřela je a vložila knihu.
,,Veselé Vánoce maminko, doufám že se ti bude líbit dárek, kupoval ho sám pan strážník"
Schoulila se do klubíčka a opřela se o skřínku s knihou.
Ted to byli pravé Vánoce, byla se svou mminkou, dala jí dárek a byla štastná...