Pyramida

Jak tak před tou pyramidou stojím, jsem náctiletá,a přemýšlím...

Kdysi dávno před pár lety pyramida stála tady jak teď, akorát čerstvě nalakovaná, do gala oblečená, připravená na děti.Událost století...
Ten dětský smích je její všechno. Na těch jejích tyčích děti prolézají a čekají, až si je rodiče vyzvednou, zas u té pyramidy.Pyramida, jen dětská hračka, večer stojí opuštěná a dívá se okolo, jako by chodila.Dívá se a vidí dospělé jak odhazují nedopalky od cigaret a sedají na ni, jako by je měla unést*obyčejná sedačka pro malé děti* říkají si.A pyramida jen se dívá. Nic nedělá.Nemůže. Připoutána okovy do Země.
Ráno, jako každé jiné děti hrají si na hřišti. U pyramidy rok a den.
Město ale nic nedělá aby pyramidu natřelo a udržovalo hřiště.
A tak jak už vám dojde, teď po těch osmi letech, jak to s pyramidou vypadá...
Prosí, ať si hraje na ni někdo. Ať slyší zas ten známý, krásný, dětský smích. Nikdo však ji neslyší.
Teď večer po osmi letech, zas se pyramida dívá večer na lidi co jdou kolem, nevidí jenom dospělé s cigaretami mezi prsty, ale i dospívající děti. Jsou to ti od kterých před osmi lety slýchávala dětský smích.
*Jak jsem je o vychovala* nadává sama sobě pyramida.
Nemá to cenu, já už to znám, říkám ji.Ale ona mě neposlouchá ale jen se dívá někam mezi stromy v neudržovaném parku.Je tam mýtinka, mála, ale je.
A pyramida mi začne vyprávět její dávný sen co se měnil a měnil. Až dospěl do téhle situace.
"Hmmm, začne pyramida a pokračuje: Jednou před tou pasekou a na ni stával les. Tel les, ale časem vykáceli, proč? byl nádherný...A z těch stromů udělali věci, co stejně nepotřebovali a ty tady leží, před mýtinkou. Deštník, křeslo, prostěradlo, papíry a další věci...
Ani netuší kolik živého tady žilo, rostliny, broučci...kamarádi...Teď tu je mýtina a na ni pařezy a kousky vzkazů, které byly na stromech.
Teď tu ani děti nemohou běžet a stavět bunkry a domečky na stromech, tolik štěstí vykáceli.Bez zájmu.
Celý park naruby."
Jak mi tenhle sen povídala tak mi řekla že je to vlastně skutečnost...
A je...