O jednom Štědrém dnu

Už od rána v bytě panoval rozruch, co měl daleko do vánoční pohody. To mne vůbec nepřekvapovalo, protože to bylo typické a opakovalo se to každý Štědrý den. Otec při vytahování umělého vánočního stromečku jako tradičně lamentoval, že na Vánoce by měl být pravý. A potom se rozpovídal o tom, jakou měly vánoční svátky atmosféru v době jeho mládí. Pak začal zpívat rusky o dědovi Mrázovi, načež plynule přešel do koled. Zatímco otec zpíval koledy, jimiž chtěl navodit sváteční atmosféru, tak jsem začal ve stoje na židli ze skříni vytahovat ozdoby. A jak jsem předpokládal, tak se u mne objevila matka. Její varovný výkřik, abych žádnou krabici s nimi neupustil, měl za následek moje zavrávorání na židli. Za okamžik do pokoje vstoupil stále zpívající otec se stromečkem v ruce, načež přišla rozespalá sestra, jenž byla naštvaná, že jí probudil rámus. A tak začalo ráno Štědrého dne.
Už jste zkoušeli nejíst až do večera, když v bytě voní cukrový? Samozřejmě, že jsem neodolal a při každém projití kuchyně nějaké cukrový z talířků zmizelo. Matce tahle skutečnost neunikla a byl jsem upozorněn, abych se cukrovým nepřejedl. Za nějaký čas se mne začal zmocňovat pocit, že to začíná být pravda. Mezitím otec obřadně počal strojit stromeček. Sestra se přidala a brzo pro ně platilo přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž. Ozdoby byly nahňácané téměř skoro na jedné straně stromečku a ten se začal lehce naklánět do strany. Pak o stromeček projevila zájem pudlička Betynka, které zavoněly čokoládové figurky. A tak celkem úspěšně některé svou tlamičkou ze spodních větviček sundala. Korunu všemu nasadil kocourek Nikýsek, jenž rovnou na stromeček vyskočil a stal se živou ozdobou. Stromeček samozřejmě ztratil rovnováhu a za výkřiku sestry a nadávek otce se skácel. Ve stejný okamžik přiběhla z kuchyně naštvaná máti a místností se vzápětí ozývala směsice rozčílených hlasů. Moje zkonstatování, že střepy z rozbitých ozdob mohou přinést štěstí nebylo zrovna vhodné. A tak atmosféra Štědrého dne na nějaký čas vzala za své.
Když otec začal vytahovat ze svých skříní různé věci, tak to bylo neklamným signálem, že začíná hledat nějaké zapomenuté dárky. Tohle jeho kramaření na Štědrý den samozřejmě nenechalo matku klidnou a o další rozruch bylo postaráno. Na večer otec dostal nápad zapálit něco, co mělo provonět byt krásnou vůní. Tenhle neobvyklý František zapálil a do čtvrt hodiny se celým bytem rozprostřelo cosi, co mělo do příjemné vůně hodně daleko. A tak došlo k rychlému otevírání všech oken a já si připadal jako v zamořeném území. Pak se opět vrátila vánoční pohoda, kterou ještě umocnil padající sníh, což byl na Štědrý den hodně nezvyklý jev. Když jsme se chystali usednout ke štědrovečerní večeří, tak nám neunikla ta skutečnost, že někam zmizel Nikýsek. Na stromečku tentokráte nebyl a ani důkladná prohlídka bytu nevedla k jeho nalezení. Teprve po delší době jsme zaslechli jeho mňoukání z balkonu. A poté se nám naskytl pohled na sněhového kocourka, jenž se mihl napříč bytem. Pak už jsme usedli ke štědrovečerně prostřenému stolu a já si uvědomil, jak je důležité, že jsme na Štědrý den zase všichni spolu. Přeji Vám všem, aby jste zažívali se svými blízkými krásné chvíle a to nejen o Vánocích.