Deník anorektičky

Bylo mi 13let,byla jsem obyčejná,nenápadná holka..měla jsem plno kamarádek.chodili jsme spolu do kina,do cukrárny a všechno bylo super.Ted je mi o rok více,ale nejsem jako dřív..PROČ?Nejde to,vlezla jsem zrovna do puberty a mé tělo se začalo měnit.Ale proč?Byla jsem se sebou spokojená.Ted ne,ted je tomu vsemu konec.Prsa čtverky.Nemůžu jít po ulici normálně oblečená,aniž by na mě kluci nevyseli očima a nepískali.Někomu to možná děla dobře,ale mě ne.Ve třídě mě kluci ošahávají a co nadělám?Nic.
Nenávidím kluky,nenávidím své tělo.Musím se toho prokletí zbavit.Prostě musím at to stojí co to stojí.
V noci nespím a jen přemýšlím o tom proč se to stalo.Proč zrovna já.Některým holkám dělá dobře,když kamkoliv vejdou visí na nich všichni pohledem,ale já toto nesnesu.Chci se konečně v létě projít v ramínkovým tričku a ne to pořád různě maskovat.Je to už trapný a stejně se nezbavím těch oplzlých pokřiků.
Nezvládnu to,už to déle nevydržím.Každé ráno vstávám s pocitem hrůzy a strachu,bojím se podívat do zrcadla,bojím se oblíct tričko co jsem dostala od kamarádky k narozeninám.Nemůžu,už to nejde.
Dneska jsem se konečně rozhodla.Někde jsem se dočetla,že když shodím nějaké to kilo,tak s tím se zmenší i velikost poprsí.Za zkoušku nic nedám.
Už týden jím jen jednou denně a to je oběd.Zhubla jsem už 4 kila,ale výsledek se pořád nedostavil.Musím jíst ještě mín.
Dneska jsem snědla jeden krajíček tmavého chleba,ale měla jsem výčitky svědomí,tak jsem to vyzvracela.Hned mám lepší pocit.Piju jen vodu s citronem a jídlo mi nechybí.Lhala bych,kdybych říkala,že mi nekručí v břichu ,ale musím být konečně normální.
No,tak je to už asi klem dvou měsiců a já se stále držím svého režimu.Voda s citronem a maximálně nějaké ovoce na doplnění energie.
Dneska byla neděle a matka se snažila do mě nasoukat celej oběd.Když jsem to viděla,tak se mi obracel žaludek.To maso a knedlík.To se nedalo.Řekla jsem,že pojím v pokoji,hned jak jsem za sebou zavřela dveře,tak jsem to dala do skleničky a dala pod postel do krabice.
Musím víc makat.Lehnu na zem a začnu dělat sklapovačky.Super,konečně jsem jich udělala 100,a tak to bude každej den.
Další nasledující 3 měsíce to byl ten stejný stereotyp.Ráno vstávat o 2 hodiny dřív a cvičit.Co na tom,že nejsem vyspalá,stejně mě pronásledují noční můry.Udělat 200 sklapek pro lepší pocit,vypít vodu s citronem,oblíct si oblečení,které na mně už dost visí a jít do školy.Šest hodin poslouchat bláboly,který mě vůbec nezajímají a sledovat kolem sebe všechny pohledy.Mám pocit,že mě každej sleduje,asi se z toho zblázním.
Přišla jsem domů a stoupla jsem na váhu.Co to vidím?Vážím kolem 35kil,ale výsledek pořád nevidím.Když jsem tlustá.To je prostě hnus.
Jdu si vzít projímadlo,at si jsem jistá,že ve mě nic nezůstalo.Hned si připadám lehčí.
********************************************************
I když jsem samá kost a kůže,tak si to neuvědomuju.Pořád si připadám příliš tlustá a nedokonalá.
Všichni přátelé se ke mně otočili zády a já jsem zůstala sama.Proč bych tu na tom zkurveným světě měla vůbec být???