Jak málo je hodně

Jak málo je hodně
I málo je hodně.
Vím to od Tebe.
A to přeci není málo.
Co jsem Ti za to dal? Já spíš něco vzal.
Jak je to možné?
I možné je někdy nemožné.
Od Tebe jsem slýchal, jak umím to i ono. Rád to poslouchám, i když vím, že to platí jen pro Tvůj zakalený zrak. Je to tím, jak mne špatně vidíš.
Že já Ti něco dal a přitom si i vzal?! To už bylo řečeno. Vše už někdy bylo někým řečeno. A ještě bude. A ne jednou. Mnohokrát. Chtěl bych vědět kolikrát. To se nikdy nedozvím.
Jen teď rychle přemýšlím, čím Tě potěším. Proto tohle konám, a pak možná skonám. To i Ty, pak i on a i Vy. Každý, jednou víckrát nikdy, to vím.
Jsem rád, že teď mám, co dát, tedy psát. Jestli umím, nebo jen čumím, to je jedno. Já chci Ti něco málo dát, to pro Tvůj klid, lásku pohodu. Máš děti, co na Tebe jistě myslí, třeba i přátele, možná kamarády a pak i milence? Třeba to vše nemáš a máš jen mě. A já Tebe. A to je málo?
I málo je víc než nic .
Tak se pro nic netrap víc. Ukroj ten krajíc, ať můj líc není zbrázděn vráskou ale, jen Tvojí láskou.
Co mám jen Ti říct, ptáme se sebe sám? Co bych slyšel rád přemítám to i ono odmítám.
Nechci dary nebesa to je k ničemu pro mne ničemu.
Dej mi dej a sobě přej, závoj, vlečku, družinu, přes jakousi úžinu.
Ne, tak ne, myslím, že na Tebe myslím, že se bojím, že o Tebe stojím.
A nebo co já vím, zkus to s ním.
Co pak ty Tvé děti jak oni Ti dávají to Ti nejvíc závidím
Já dával do jiné banky a z té se my jen málo vrací, asi se cosi někde ztrácí.
Že by Čunek?