Láska ?

Leželi… Ani jeden nevěděl co bude – zda je to konec anebo nový začátek. Leželi vedle sebe a vnímali jeden druhého. Co na tom, že se za dveřmi ozývaly smíšené zvuky? Tahle chvíle byla prostě jedinečná a v jejich pozdějším životě se neměla opakovat. Byli si tak blízko, že cítili jak druhému stoupá a klesá hrudník při dýchání. Tak blízko, že cítili chvění a nervozitu druhého. Tak blízko, že…
Ležela na boku a nevěděla jak dál. Tam někde na ni čekal chlapec, ale ona teď chtěla být s ním. Nejistota ji táhla dolů, ale zároveň ji lákalo pomyšlení být s ním. Milovala ho? To nevěděla, ale věděla, že by toho po čase byla schopna. Tak proč něco neudělala? Proč jenom nehnutě ležela zády k němu a chtěla jen vnímat každý jeho záchvěv – beze slov?
Venku byl slyšet zvuk léta, který se snažil dobýt do okna, slunko skoro zacházelo za vršek kopce a ona se nechala unášet získanými pocity. Kdyby v té chvíli udělala něco, na co právě myslela, možná by to pomohlo v ubírání se jejich vztahu. Ale ona čekala, co udělá on. A on neudělal nic… Možná by k něčemu z toho došlo, nebýt chvíle, co všechno zkazila… Proč se vždycky objeví, když nechceš?!
Přišla jí zpráva – nevinná zpráva, která neměla znamenat víc než přátelské povzbuzení. Ale chlapec, který ležel vedle ní a lehce jí objímal, zprávu přečetl a špatně pochopil. Ten okamžik, kterou si budou oba vyčítat, zkazil bez mráčku jasnou oblohu. Co na tom, že mu chtěla vysvětlit důvod neznámé zprávy? On si ji nechtěl nechat vysvětlit. Nebyl ten pravý? Byl… jenže to zatím nevěděl...