Příběh jedné slečny

Byla dívka, měla kamaráda, léta ho má ráda. Vyrůstala s ním. Jak čas plynul, sbližovali se víc a víc. Už to nebyli jen přátelé, bylo to něco jiného, nevěděli co to bylo, neznali to. Poznali to, on ji miloval a ona jeho. Byla to láska na sto let.
Mladá láska, první láska. Cítili se krásně, zmateně. S nejistotou se chytili za ruce. S ostychem se k sobě pomalu přibližovali. Tváře jim zčervenaly. Těla se jim rozechvěla. Zavřeli oči. Pootevřeli ústa. Dotkli se. Krásný pocit. Nic takového ještě necítili. Byli v sedmém nebi. Byli v ráji. Byli tak mladí, tak nevinní, tak naivní. Věděli, že to potrvá léta, budou spolu žít, mít děti, zestárnou spolu a ve vzájemném objetí zemřou. Byli mladí, užívali si, neznali se v tomto směru, nevěděli, co je čeká, co je nečeká. Moc po sobě toužili, byli zamilovaní, láskou zaslepení. Touha je přemohla na jednom romantickém místě, všude kolem zeleň, zpěv ptáčků, sluneční paprsky pronikaly skrz koruny stromů a kreslily zvláštní obrázky po zemi. Bylo to poprvé, nevěděli, že i naposled.
Láska trvala, alespoň si to mysleli. Už se moc nevídali. Školu sice měli v jednom městě, ale bydleli každý jinde. Ve škole přitvrdilo, dny byly krátké a brzy se stmívalo. Už na sebe neměli tolik času, často se neviděli i několik týdnů. Pokaždé, když se znovu shledali, hodně si toho řekli, veškerý čas promluvili. Rychle se vytratila touha i vášeň i romantika.
Zima byla v půli a jí došlo, že ten vztah nemá cenu, že tak žít nemůže, nemůže být bez lásky ani bez lásky. A tak v jeden den ztratila svou velkou lásku i nejlepšího přítele.
Netrvalo dlouho a zamilovala se do jednoho chlapce. Neznala ho, jen si s ním psala. Nebýt jeho, nikdy by jí asi nedošlo, že už dávno necítí to, co tolik potřebovala, že už dávno nemiluje svého prvního pravého. Psali si dál, on byl šťastný, že má volnou cestu, byl tak milý, byl tak pozorný, naslouchal jí. Nemohlo to dopadnout jinak, museli se zamilovat, věděli to o nich všichni, jen oni dva ne. Nakonec se sešli, z jedné strany láska náhle vymizela, ale ona byla zamilovaná dál, dál se trápila, nevěděla, co si počít, nevěděla, co dělat. On jí vrazil dýku do zad, zamiloval se, jen ne do ní, ale do dívky jí nejbližší. Teď měla dva nejlepší přátele v těsné blízkosti a přesto nikdo nevěděl, jak se trápí, nemohla to dát najevo, musela být silná, a také byla. Jejich láska ale stejně brzy pominula, jen touha zůstala, a ona je má pořád oba ráda.
Jednou si zajela s přáteli na chatu, chtěla se odreagovat, chtěla na chvíli zapomenout na strasti a nástrahy svého osudu. Chtěla zapomenout a zapomněla, pili skoro do rána, ona si jen pamatovala, že s někým něco měla. Zapomněla na všechno, ale v tu chvíli se cítila dobře a uvolněně.
Druhý den si psala s někým, koho nedávno poznala, zdál se být hodný, vtipný, milý. Sešli se, bavili se, zamilovali se a jsou spolu stále. Občas se hádají, občas se mazlí. Stále jsou zamilovaní, touží jen po sobě, vždy se na sebe těší. Prožili spolu už spoustu dobrého i spoustu zlého, ale pořád jsou spolu, nic je neodradilo, jsou spolu šťastni - to dělá láska, láska je mocná čarodějka, láska je největší štěstí v životě.