Zvláštní den

Probudila jsem se jako každé jiné ráno. Svítilo slunce a trochu pršelo. Byla duha. Tohle bude zvláštní den. Zaspala jsem, nestihla jsem ani ustlat postel. Popadla jsem tašku a běžela na metro a do školy. První hodina jěště šla. Pak už ne. Chtělo se mi spát, byla to nuda. Třeba ten den tak zvláštní nebude. Až budem končit, tak musím nakoupit. A pak zpátky do prázdnýho bytu. Je tam bordel. Musím vyluxovat. Cestou domů jsem vystoupila na Palmovce a skočila do drogérky. Nechtělo se mi domů, tak jsem šla na chvíli do parku. Sedla jsem si na lavičku. Na hřišti se honily děti, kousek dál se skupina lidí pokoušela šermovat. Zapálila jsem si cigaretu a pozorovala líně se převalující kouř. On se má dobře. Vzejde v podstatě z ničeho, jen tak si stoupá k nebi a pak se rozplyne v nekonečnu.Zavřela jsem oči. Jen na chvíli. O hodinu později jsem se rozhodla jít domů, ale nemohla jsem se zvednout. Podívala jsem se na své nohy, nebyly tam, jen lehký kouř se pohupoval před mýma očima. I ruce se mi začali vznášet k nebi v podobě mdlého dýmu. Jak jsem na něj tak koukala, pomalu mi mizel i zbytek těla. A změnila jsem se v ten tichý, šerý vzduch, letěla jsem k oblakům, rozplývala jsem se jako kouř z cigarety. Dívala jsem se na ten krásný svět z výšky několika set metrů a pak jsem zmizela. Nakonec to byl fakt zvláštní den...