Práskač

Jdu po ulici a vidím.
Co vidím, oznámím.
Co nevidím si domyslím.
Co uslyším, vykecám.
Když neslyším, odposlouchávám.
A pak vykecám.
Tím to všem zavařím.
Dětem pak navařím.
Sebe někdy opařím.
Pak se taky někdy spařím.
Výčitky to neznám.
Vytáčky však poznám.
Vendeta je má.
Jdu nočním Karlínem a sleduji, jak je ostatně mým zvykem a najednou nemůžu dále.
Sem v mrákotách chroptím.
Proč jen tomu takto je?!
Někdo se mi postavil, nožem cestu zastavil, a tím mne vystavil smrti.
A tak už nestojím, těžko se ji postavím.