Dej, žadoním

Dej
Prosím dej.
Tak dej.
Nedám.
Dáš.
Nedám.
A co z toho máš, když nedáš?
Tebe, tvoji chuť po nepoznaném nebo chtěném.
Ona sílí tím jak nedá, když pak možná, někdy někde, přeci jenom, že by?
Nedám, na Tobě to poznám.
Jsem malinko nervózní, však to vidíš.
Čím to je, že tomu takto je?
Dej, ještě jednou prosím, dej žadoním.
Kdybych dala, co bych z toho měla?
No mě bys měla přeci a to je Ti málo?
Já Tě mám, protože Ti nedám.
Kdybych dala, na pažbě v tu chvíli zářezem jen byla.
Ne, to bys nebyla. Přesvědčuji nepřesvědčivě
Nedáš, nemáš, napadá mne.
A jdu tam, kde doufám dá, a v té chvíli bude jen má.
Až se to dozvíš, dáš, dáš si trubku hlavně k hlavě a zmáčkneš, to ne mne, ale kohoutek.
Kulka zasviští, lebku roztříští.
A pak budeš jen má.
Má.