Vůbec

Když sedím večer sám a o životě přemýšlím dochází mi, kdo jsem a kam směřuji. Můžu vidět vše, co je uvnitř nás všech. Sám sebe neznám se tak, jak rád bych se znal. Když jdu kolem tebe cítím ledovou královnu, které nezáleží na ničem opravdovém kromě svých vzpomínek. Tak zůstaň stát na mé straně a uvidíš skutečné věci. Jen stůj na mé straně. Možná objevíš svou pravou tvář. Laskavou a přívětivou hluboko pod povrchem. Najdeš svůj život a budeš ho mít ráda. Jsem si jist jen to musíš zkusit a věřit. Mohu jít s tebou cestou, ale dveře musíš otevřít sama. Je to těžké zjistit, že jsi něčí loutka? Přijdou horší chvíle a já to vím. Tvé srdce si zvolilo. Poslouchej teď jeho hlas. Můžeš snít, že najdeš to místo. Nebo přehlédneš ty lži. Vždy se zeptej sama sebe a nikdy nepochybuj. Tvůj osud je tady. Neotáčej se k němu zády. Nemůžeš se vrátit zpět. Jen natáhni ruku a anděl ti pomůže. Jak dlouho chceš taková být? Jsem pouze část tvé mysli, která chce žít a osvobodit tě. Pár chvil a zase se probudíš do reality. Ten anděl je zachráncem tvým. Však teď musí zase jít a už nikdy ho neuvidíš. Vzal tvé srdce tam, kam jsem slíbil já tobě. Tma a strach jsou pryč. Jaký byl důvod toho všeho? Když žít nám bylo dáno a milovat přáno?