Já, aneb milovnice koček

Bylo léto, krásné počasí. Hned jak jsem vstala, koukla jsem se do okna a už jsem cítila tu krásnou letní vůni. Lákalo mě to, abych šla ven na čerstvý vzduch, ale musela jsem se najíst a pak teprve jsem mohla jít. Vzala jsem si klobouk, obula jsem si boty a šla ven. Opravdu jsem se přesvědčila, že je venku krásné počasí a ta vůně, ta byla překrásná. Chtěla jsem se nějak pobavit, abych se nenudila, ale nic mě nenapadlo. Stála jsem na cestě u domu a pozorovala ptáky, kteří létali na obloze. Jako kdyby mi něco chtěli říct. Za chvíli jsem uslyšela mňoukání. Otočila jsem se a za mnou stála kočka Micka. Vzala jsem si ji do náruče. Byla pěkně těžká, asi se někde musela hodně najíst. Micka je mourovatá kočka, která se velmi ráda mazlí ale neubude jí, když dostane nějakou "kočičí" lahůdku. Micku jsem pustila na zem a šla jsem domů do kuchyně pro mléko. Otevřela jsem ledničku a mléko jsem vytáhla. Nalila jsem ho do misky a šla k Micce. Micka ale nepila, jen k mléku přičichovala. To mě taky mohlo napadnout, že mléko pit nebude. Vždyť je najezená až dost. Najednou Micka mléko začala pit. Já jsem se divila, jelikož musí být určitě hodně najezená. Asi toho předtím moc nevypila, říkám si... Když Micka odešla, koukla jsem se do misky. Byla prázdná. Zakroutila jsem jenom hlavou a odešla zpátky na cestu. Někdo z domu zaťukal na okno. Šla jsem se tedy kouknout. Byla to moje mladší sestra. Řekla mi, jestli se s ní nepůjdu projít s Maxem. Souhlasila jsem a za 10 minut jsme vyšli. Možná bych mohla říct, kdo je to Max. Max je jednoletý krátkosrstý pes voříšek s hnědočernou barvou. Moje sestra si ho zalíbila už hned, když se narodil. Jméno Max mu dokonce dala sama ona. S Maxem jsme šli po vesnici a zároveň jsme pozorovali přírodu. Po půl hodině jsme se vrátili domů. Tam na nás čekalo překvapení. Šli jsme Maxa dát do psí boudy. Řekla jsem si, že půjdu aspoň na hodinu domů, abych se nespálila. Domů jsem šla stodolou, kde jsem uslyšela podivné mňoukání. Nejprve jsem si myslela, že to je jedna z našich koček.Tudíž buď Chlupáček, Micka nebo Fleky. Mýlila jsem se. Byla to koťátka, která se narodila kočce Micce. Což vysvětluje, proč Micka byla tak najezená, ale mléko pila. Ona totiž nebyla najezená, ale čekala koťátka. Ten den byl můj nejhezčí ze všech, jelikož mám koťátka moc ráda a moc se mi líbí. Micka si vybrala dobré místo pro pobyt koťátek. Je to takový hezký pohodlný pelíšek. Přesně pro kočičky. Skrčila jsem se a koukala jsem se na koťátka. Všechna byly mourovatá, těžko rozpoznatelná, ale i přesto se mi na první pohled zalíbilo nejvíce koťátko, které bylo středně veliké. Tak ráda bych si je všechny pochovala, ale nemohu. Jsou příliš malinké na chování. Šla jsem to říct rodině, která se hned na malá koťátka šla kouknout. Také říkali, že jsou moc krásná. Micka ale musí odpočívat, radši už půjdeme, řekla jsem. Každý den jsem se na ně zašla podívat. I sousedům se koťátka zalíbila. Ubíhal čas a s nimi i koťátka rostla. Jeden den jsem se šla na koťátka podívat. Všechna koťátka už vidí. Mají nádherná modrá očíčka, která se na mě krásně dívala. Koťátka jsou krásná po kočce Micce, která je také mourovatá a velice pěkná, aspoň já si to myslím. Za několik dní začala škola a já jsem se musela začít učit, takže jsem na koťátka neměla moc času. To bylo koťátkům asi skoro 1 měsíc. Po nějaké době jsme i koťátka pojmenovali. Nejmenší se jmenuje Drápek, prostřední Číčok ( moje neoblíbenější koťátko) a největší je Miky, kterého jsme dali mému strýci. Určitě se tam má dobře. Teď je už kočičkám okolo 5 měsíců a jsou moc a moc krásné. I když se jedno koťátko jmenuje Číčok, je to holka, nám to ale nevadí. Pro nás je to prostě Číčok a vždycky bude.