Nenávidím, nesnáším...

V uších hlukot. Všude kolem dým. Plno barevných světélek okolo. Spousta opilých lidí motajících se na parketu a k tomu hudba, plná nesmyslných textů a elektroniky, kterou ze srdce nenávidím.
Jdu ulicí, spousta lidí na mě kouká skrz prsty jako bych byla odpad, kterého se štítí. A přitom, o tom to je! Nesoudit lidi podle vzhledu, ale podle toho jací jsou... Vím, nesnáším pravidla, ale dokážu se jimi řídit. Miluju svobodu a nesnáším útlak, ale s tímhle se smířit nedokážu. S okovy svazující mé ruce a hruď. Nedokážu se nadechnout.
Všude kolem vnímám ten stereotyp. Holky vypadají jako kopie. Doma jim namalovaly růžovou budoucnost. Jak ze srdce nenávidim růžovou! Místo, aby se starali, aby ty holky měli v hlavě aspoň rozum... Jejich hlavy jsou jako vajíčka s překvapením. Když se vám je konečně podaří rozlousknout, budete smutní, že to není to, co jste chtěli. Nesnáším, když v hlavě nic nemají a posmívají se jiným... Tenhle svět je obrácený na hlavu. Ale já zůstanu taková, jaká jsem.
NAVŽDY
I wanna be free.
Punk nobody dead.