Agnes a její šaty

Snažila se rychle zapnout šaty, ale bohužel, tyhle měli o mnoho víc knoflíčků než ty, které měla Agnes doma. Proč si vlastně půjčovala šaty od nějaké Daisy? Proč si nevzala ty své, modré? Ach ano, nejsou tak honosné, jak by si Jack přál. Agnes si už začínala zoufat. Jak se tohle zapíná?! Naštěstí ji majitelka půjčovny, slečna Daisy, přišla na pomoc. „Ach ne, má milá, ta mašle patří dozadu. Ale nemusí tam být, jestli nechcete.“ Dořekla hned,jak viděla vyděšený výraz na jasně růžovou mašli. „Děkuji,raději bych ji vypustila.“ Zašklebila se. Když byla konečně oblečená, vyšla z kabinky a ukázala se Jackovy, který celý nesvůj seděl na bílé pohovce uprostřed obchodu.
„Vypadáš nádherně.“ Řekl automaticky. Ty jeho strojené fráze Agi nesnášela. Věděla, že se mu víc líbila v těch bílých šatech, ale Jack to neřekl. Byl naučený pochválit ženin vzhed, i kdyby měla na hlavě bochník chleba.
„Více se mi líbily ty bílé, co myslíš drahý?“ Řekla okamžitě. Na Jackově tváři se vykouzlil úsměv. „Tyto jsou krásné, ale máš pravdu drahá, ty bílé byly lepší.“ Agnes byla sama sebou znechucená. Proč říká vše tak,aby byl Jack spokojený?! A proč vlastně dělá vše tak, jak Jack chce?! V hlavně uslyšela hlas své matky „pokus chceš, aby tvé manželství bylo klidné a krásné, vždy poslechni svého muže“.
Když vycházela z obchodu se svým nastávajícím, šťastná nebyla. Celou cestu domů mlčela. U dubových dveří se rozloučila s Jackem a silně je za sebou zabouchla.
„Už jsi zpátky?“ ptal se otec přes noviny. „Ano, kde je máti?“ Zeptala se unaveně Agi. „U kadeřníka.“Zašeptal otec. Agnes si nahlas ulevila. „Díky bohu, už jsem myslela, že ji budu muset popisovat, jak se Jack tvářil na šaty, které jsem si vybrala.“ Sedla si do křesla vedle otce, vzala si část jeho již přečtených novin a hledala krabičku s cigaretami. „A tak jak se Jack tvářil na ty šaty?“Zeptal se otec po chvíli. „Tati! Víš jaký je Jack, že nikdy neřekne svůj názor. Jako by jednou nemohl opustit ty strojené fráze. Agi si zapálila cigaretu a odhodila kovový zapalovač na barový stolek.
„Jack je už takový, je tak vychovaný.“ Řekl klidně otec. „Já vím…jen mě to občas vytáčí. Je tak skvělý,tak dokonalý, že to snad ani není možné.“ „Hele, včera hořelo u Franklinů!“ Řekla překvapivě Agi a začetla se do článku. „Ano,ráno jsem na poště potkal Alberta, říkal, že přišli o veškeré vybavení dílny.“ Agi pohlédla smutně na otce. „A co Mark?“ Zeptala se po chvíli. „Ještě studuje na univerzitě,ale Albert se bojí, že po takovém neštěstí nebudou moct dál platit jeho studia. Je to veliká škoda. Mark je velice chytrý mladík.“