Zámek v podkroví

V malém podkrovním bytě,jehož lesk a přepych dávno ohlodal nepřítel mládí,piji pod stínem lampy pozdní čaj.Dřevěnou okenicí sem vydechuje chtivá meluzína,až se pod jejími doteky chvěje křišťálový lustr.V jemné tesklivé melodii starožitné hrací skříňky šumí hovor a dlouhé zdobené sukně tančících dam.Partneři je vodí po rudém koberci sálu a nešetří slovy okouzlení.Z bohatě naloženého stolu zvedám k ústům zlatou číši se vzorem listí a skromnými doušky ochutnávám to nejčistší víno ze zámeckých sklepů.
Jak vzdálené mi připadají ty doby,kdy jsem jako malé děvče s červenými tvářemi a rozvernými culíčky otevírala mosazné truhlice s perlovými korály,naušnicemi a s diamanty posázenými šaty.S pírky hrdliček ve vlasech a slávou v očích,vycházela jsem tehdy chladné kamenné schodiště.Stříbřitými střevíci z rukou kudrnatého ševce,překročila jsem práh rozlehlého dívčího pokoje.Paprsky dopadaly na modrá nebesa a neustálým mateřským hlazením dávaly krásu a svěžest řezaným květinám ze zahrady mizející na obzoru.
Hovor v sále utichá a na mou pokrývku dopadá první proužek světla.Lžíce v prázdném hrnku už jen neslyšně vzdychla.