Peníze potřebuji

Daniela byla obyčejná dívka,která byla trošku pěkná.Štíhlé dlouhé nohy,udržovaná posteva,pěkný obličejíček a dlouhé černé vlasy.Byla tichá,hodná holka o které skoro nikdo ve třídě nevěděl.Proto bylo pro všechny přítomné překvapením když se provalilo co Daniela po nocích provádí.

Danielina matka Elena byla vždy soběstačná.Pracovala v prosperující firmě jako sekretářka s Danielou žila odmalička sama,přídavky po jejím exmanželovi jí pravidelně chodili takže živobytí zvládala.Když Daniela byla v deváté třídě,věděla Elena,že bude dál studovat.vybrala si obchodní akademii nejlepší ve městě a Elena byla právem hrdá.Vše bylo až neuvěřitelně idylické.

Ten den Daniela ani její matka nezapomenou.Ten den se rozjelo Danielino a Elenino životní peklo. Elena jela z jednání,vše dopadlo dobře,šéf slíbil prémie tak Daniele může koupit něco pěkného na sebe a ona si dopřeje také trošku rozmazlování.Oblíbená píseň v rádiu zvedne Eleně ještě víc náladu,přidá na hlasitosti a pobrukuje si s rádiem.Za pár chvilek bude doma,dá si vanu s bublinkama a k tomu dobré vínko.Při téhle představě si nějak nevšimne,že z vedlejší ulice se vyřítí do protisměru auto,snaží se seč může ale už tomu nezabrání,tupý náraz a pak už jen velká bolest a upadnutí do bezvědomí.

A takhle to začalo.Elena skončila na vozíku a už jí v té jejich prosperující firmě nezaměstnali.O mrzáka přeci nikdo nestojí!!!!!!A tak se jejich životní standart ze dne na den změnil.

Eleně se nabídl jeden solventní muž. "Když mi svou dceru na pár hodin půjčíš ztrátná nebudeš" Elena o tom nechtěla ani slyšet!!!Moje holčička to nikdy!!! Ale časem se o tom s Danielou začala bavit.Léky zdražovali,jídlo se zdražovalo,byt,voda,elektřina šly nahoru.Nebylo zbytí..a tak Elena zahnala Danielu do zkázy.

Poprvé,to bylo něco otřesného.Plakala,vzlykala a modlila se aby už konečně skončil a měla to z krku.Dostala pět tisíc korun.Podruhé to bylo lepší,věděla do čeho jde,ale ten pocit se nezměnil.Plakala a modlila se aby byl opět konec.Dostala dalších pět tisíc. "Mám přítele,chtěl by tě taky poznat.Je velmi diskrétní" ujišťoval jí její zákazník.Na tohle slovo si Daniela nemohla zvyknout.Doma s mámou jednala normálně,ale obě dvě se tomu tématu s úspěchem vyhýbali.napětí ovšem mezi nima rostlo.Tak Daniela získala svého druhého zákazníka.S ním to celkem ušlo,byl mladý a sympatický.Ale i tak,to ponížení,že si jí někdo kupuje bylo otřesné.Dostala šest tisíc.Každý týden si vydělala v průměru deset tisíc.Za pár měsíců se mohla s maminkou přestěhovat do bezbarierového bytu,pořídit mamince lepší vozíček,koupit si lepší oblečení,pořídit si vytoužený mobil a pořídit ho i mamince.Rychle si zvykla na komfortní život a časem si zvykla i na své zákazníky.Rozrostly se o další tři a tak Daniela neměla nouzi o peníze.

Takhle to šlo rok a půl.Za tu dobu si vydělala na vše co potřebovala,maminku poslala párkrát do lázní,jela s ní k moři,na hory.V podstatě nic jim nechybělo.

Byl květnový den.Den jako každý jiný.Ovšem pro Danielu se stal osudným.Vešla jako obyčejně tiše do třídy.Chtěla být opět tichá myška.To se však nepovedlo.Hned jakmile si sedla veděla,že vše je jinak.Dívky ze třídy se na ní upřeně dívaly a mezi sebou si něco špitaly.Kluci ze třídy se vysmívali nahlas a sem tam padlo Danielino jméno. "Prej chrápš se staroušema za prachy je to pravda Danielo??" zeptal se s ironickým úsměvem ve tváři spolužák Roman.Daniela zrudla jako rajče a do očí se jí draly slzy. "Romčo,tak se dível,slečinka nám červená.Ale princezno nečervenej se.Mohla bys nás taky potěšit,jako tví spolužáci bychom mohli dostat slevu ne??" další spolužák jí to vpálil do očí.Daniela už slzy neskrývala,utekla ze třídy a následně ze školy.Bloumala ulicemi.Domů jít nechtěla,matka by to na ní poznala.Proto si v lékárnách koupila balíčky léků,v potravinách limonádu a v drogérii žiletky.

Na nádražních záchodcích spolykala kvanta prášků,zapila je limonádou a pak se pořezala žiletkou.Nebolelo to.Jen to přinášelo úlevu v její bezvýchodné situaci.

Elena sedí u postele.Okolo samé přístroje které pípají a dávají najevo že pacientka která leží v posteli je živá.Tohle jsem nechtěla,tohle se asi teď honí Eleně hlavou.Nechtěla jsem svou holčičku takhle uvrhnout do vězení.Přeci mi mohla vždy vše říct.Měla toho všeho dost??Nechtěla už se podvolovat těm můžům?Proč to neřekla peněz,jsme měli našetřených dost do té doby než by skončila školu by to stačilo.Proč??Danielko proč??
Snad mi tyhle otázky zodpoví.Snad se ještě probere...doufám...