Saké

Odchází...Odinovo poupě...Neví, co si o tom myslet, vypité kafe a placatka rumu. Prý, aby jí nebylo zima. Ale ona přímo žhne do té mrznoucí noci podzimku. Je prosinec. Ale ona přece nikoho neprosila, aby ji litovali. V sukni. Nenosí je. A přitom má tak pěkné nohy. Alespoň jí to všichni říkají. Babička, maminka...a tak. Opilá ze saké. Je vrbou a zároveň modlou nikoho. Zmáhá ji to nenaplněné uctívání, jenže co dělat, když v jejích 160 cm je sotva deseticentimetrová holčička s culíčky a červenýma tvářema. Je plno lepších, hezčích lidí. Ale ono lepších a hezčích neznamená vždycky pravdivých a svých...

...Nevím co si o tom mám myslet. Vypila kafe a já jí na cestu dala placatku rumu. Aby jí nebyla zima. Neprosila mě. Taky jsem bývala modlou nikoho...