V srdci prázdno

Stromy se ohýbají pod náporem větru a slunce se schovává před zraky všech lidí. Z oblohy padají velké slzy bolesti a dávají tak světu najevo utrpení, které musejí snášet. Ne jen obloha pláče, i mladé dívce sedící na houpačce a mírně se houpající stékají slzy po tvářích. Nešťastný výraz, , hnědé vlasy vlající a obloha stále zatažená. Nelze přesně pochopit dívčinu bolest. Nelze jí pocítit.
Dívka pohlédne vzhůru k té plačící obloze a začne zpívat. To, co tady začíná není jen příběh o utrpení. Je to také příběh o lásce, lidech a prostě o tom, co přináší život. Utrpení k životu patří, řekl kdosi, a měl nejspíš pravdu.

,,Sama samotinká se tu houpám
..nevím, co dělat mám..
Na celý svět jen smutně koukám
..slzy nešťastné k vám vysílám.."

R:,,Připadám si opuštěná
..nikdo mě snad nemá rád..
Jsem ta dívka zrazená
..ta, co nikdo nechce znát..

,,Sama samotinká tu teď sedím
..přemýšlím nad životem svým..
Proč cítím se tak sama nevím
..vždyť lidé probíhají životem mým..

R:,,Připadám si opušťěná
..nikdo mě snad nemá rád..
Jsem ta dívka zrazená
..ta, co nikdo nechce znát..

Dívka dozpívá a utře si slzy, zvedne se a pohlédne na tu nešťastnou oblohu. Překvapeně zamrká, v jejích očích se zračí údiv. To, co spatří není zatažená obloha, spatří malé blýskavé poklady, které zahnaly tu průtrž mračen. Spatří hvězdy a tu se ulekne. Byla tu příliš dlouho. Příliš dlouhou dobu strávila pláčem.
,,Taťka bude šílet,,"pronese do ticha, popadne baťoh válící se vedle houpačky a rychlým krokem odchází pryč. Vzduchem se stále nese vrzot houpačky. Ta pláče stále nad neštěstím, jenž zaplnilo dívčino srdce.

Dívka otevře dveře a vejde do předsíně. Zuje si boty a už tady slyší cinkot příborů a zvuk hovoru. Nechce se jí dovnitř, spatřit ty nechápající osoby, ale nic jiného jí nezbývá. Pomalu otevře a připraví se na vlnu výčitek.
,,Terezo, kde jsi zase byla?"uslyší hned, ještě než se stihne rozhlédnout po obývacím pokoji. Táta nad ní stojí jak bůh pomsty a mamka na ní hned volá z kuchyně:
,,Jsi celá mokrá, Terko. Už toho mám dost."Oba dva se tváří dost naštvaně, ale dívka na ně jen beze slova kouká. Kolik slov i vět už k ní pronesly a v ní zanechaly jen absolutní prázdno. Ještě si neuvědomily, že slova, které k ní pronášely jí tolik ubližovaly, že se rozhodla, je neposlouchat vůbec. Nikdo jí nedokáže pomoct. Je tak sama, nemá nikoho, kdo by jí osvobodil od té ničící prázdnoty. Necítí chlad, i když ví, že má studené ruce.
Táta si povzdechne a řekne:
,,Pojď se najíst."
,,Nemám hlad,"odpoví dívka a vydá se do svého pokoje. Odhodí baťoh na zem a padne na postel. Oči se jí znovu zaplní slzami.

,,Jsem jiná než ostatní
jsem sama, jo já to vím
Nikdo nerozumí prosbám mým
Nikdo neví, co já cítím

Jsem jiná než ostatní
Jsem opuštěná,jo já to vím
Nikdo nerozumí tužbám mým
Nikdo neví, co já cítím"

Zvedne se a stoupne si před zrcadlo. Kriticky na sebe pohlíží.

Jsem tlustá, jsem šeredná
proč taková já jsem?
Malé oči, velký nos a příliš úzká ústa
proč taková já jsem?

Chtěla bych být krásná, chtěla bych se smát
...na kluky překrásný..
Chtěla bych být šťastná, chtěla bych být svá
..tak proč můj odraz říká jen: ,,Neblázni?"

Znovu padne na postel a zavře oči. Její poslední pohled patří hvězdám, které na ní pomrkávají a dodávají optimismus.
,,Vy jediné mi rozumíte,"zašeptá ještě a pak usne.

Druhý den ráno sejde na snídani a posadí se naproti otci. Mamka ještě položí na stůl mléko a zasedne také.
,,Terko, přemýšleli jsme."
,,Vážně?"uteče dívce ironicky ale otec se jen významně podívá na mamku a pokračuje.
,,Nevíme, co to s tebou je, ale rozhodli jsem se, že musíme něco udělat."
,,Ano, nechte mě být," řekne na to dívka a kousne do chleba. Její pohled přilákají ptáci sedící na terase a zobající kousky pečiva.
,,To zrovna nemáme na mysli,"řekne o něco hlasitěji.,,Mohla by ses na nás prosím dívat, když s tebou mluvíme?"
,,Jasně,"pokrčí dívka rameny a znovu se zahledí na rodiče.
,,Rozhodli jsme se, že začneme tím, že začneš chodit do nějaké práce."
Tereza překvapeně zamrká.
,,Na to jsem trochu mladá, nemyslíte?"
,,Ne do normální práce, samozřejmě," dodá mamka.,,Jen na brigádu."
Než stačí dívka cokoliv říct, otec pokračuje.
,,Začaly ti prázdniny a musíš nějak zaplnit čas."
,,Dokážu si zaplnit svůj čas i bez vás,"odpoví dívka nabroušeně.
,,Ano, to věříme. Ale chceme ,abys ho zaplnila něčím normálním. Ne tím, že budeš chodit po okolí a na všechny jen bručet. Takže zítra nastupuješ."
,,Cože?" vyjekne dívka a vyskočí od stolu. ,,Už zítra?"
,,Jistě, proč ztrácet čas. Myslím, že je to dobrý způsob, jak si užít prázdniny,"mamka vstane a začne sklízet ze stolu.
,,Ale pro mě to není dobrý způsob, jak trávit prázdniny. Já žádnou brigádu nechci. Nechte mě prostě být,"teď už na ně křičí a rozčileně vyběhne z místnosti. Na chodbě si nazuje boty a vyběhne ven.

R:,,Spiknutí
Všichni jsou proti mě
Spinkutí
Vždyť já jsem v tom nevinně
Spiknutí
Nechci žádnou práci
Spiknutí
Nechci nic jen klid"

R:-//-

Dojde na svoji houpačku, sedne si a mírně se pohupává.
,,Je to spiknutí,"šeptá si ještě, ale to už se zase zahledí na tu pochmurnou oblohu a začne plakat. A nebe pláče s ní.

Terka stojí u bazénu a kouká se na prostranství kolem. Velký luxusní hotel, různé hřiště, lehátka a samozřejmě velký bazén. Její brigáda spočívala v prodávání zmrzliny.
,,Cože?"vyjekla, když jí to řekl chlápek s tlustým knírkem a zarostlým obočím.
,,No máš snad něco proti tomu? Spousta mladých by za to dala bůhvíco,"ubezpečí jí a ještě na ní spiklenecky zamrká.
,,Vážně? Tak proč jim tu práci nedáte?"
Muž překvapeně povytáhne obočí, ale pak jen řekne:,, Kdyby ses chtěla na cokoliv zeptat, přijď."
Dívka kývne a stoupne si ke stánku. Vše je tu pro ni připraveno, stačí jen nabírat zmrzlinu, kterou si zákazníci poručí. To by nemělo být tak těžké. Problém byl těch spoustu lidí, se kterými určitě přijde do kontaktu. A lidé, to bylo to poslední, na co měla dívka náladu.Zatím je tu prázdno, zazobané rodinky ještě vyspávají v obrovských postelích a sní o všech těch věcí, které jsou dovolené jen prachatým. Terka stejně nechápe, jak se někdo může jít koupat. Vždyť je pořád tak zataženo a ošklivě.
První zákazníci přijdou až po několika hodinách, které dívka znuděně prosedí na židličce koukáním na oblohu.
,,Jednou čokoládovou,"poručí si vypasený kluk, který jistě zapomněl na způsoby dobrého vychování. Dívka si uvědomí, že zdejší lidí asi nebudou příliš laskaví. Přece jen jde o boháče.
,,Dobrá,"dodá si sebevědomí a nabere kopeček čokoládové pochoutky. Jde to ztuha, ale nakonec se jí podaří usadit ho správně na kornoutek. Kluk však není spokojený.
,,Takhle malý? Vždycky se tu dávají větší…“
,,Vážně? Ale já budu dávat přesně takhle malé..,“usměje se na něj dívka.
Klukova tvář se zachmuří a spustí:,,Tatííííííííííí.“Dívka se s nelibostí rozhlédne kolem a spatří nesouhlasné pohledy mnoha lidí. Jakoby říkali:,,Jak se to chováš k tomu chlapečkovi?“
,,Dobrá, myslím, že se dokážeme nějak dohodnout,“svolí tedy Tereza a nandá mu přesně takovou porci, jakou kluk vyžadoval. Celé dopoledne za ní chodí jen takové rozmazlené děti boháčů a ona toho má po chvíli plné zuby. Myslela ,že prodávání zmrzliny bude větší zábava.
Když se jí tam rozbrečí asi páté dítě, popadne kopeček zmrzliny, praští s ním o zem a zakřičí:,,Tak dost.“

,,Dítka prachatých rodičů
Si dovolují dost
Já mám toho dost
Je toho opravdu moc
Ty dítka prachatých rodičů
Mě štvou
Dost štvou
Nervy mi rvou

Tahle práce měla být lehčí
Tady moc rušno je
Zmrzlina měla být měkčí
A děti dát mi pokoje

Dítka prachatých rodičů
Si dovolují dost
Já mám toho dost
Je toho opravdu moc
Ty dítka prachatých rodičů
Mě štvou
Dost štvou
Nervy mi rvou“

Terka sedí na okraji bazénu a líže čokoládovou zmrzlinu.
,,Už jen pět minut přestávka!“křikne na ní ten chlápek s tlustým knírkem.
,,To víš, že jo,“odfrkne si dívka a unaveně jezdí zrakem po ostatních lidech.
,,Sakra,“zakleje pak. Pitomá brigáda.
,,Copa, těžký den?“ozve se za ní.
Dívka se otočí a spatří vysokého tmavovlasého kluka s čokoládově hnědýma očima. Malátně si uvědomí, že má oči stejné jako je její zmrzlina. Hned se ale oklepe a odpoví:
,,Ani nevíš jak.“
,,To znám,“nečeká a sedne si vedle ní.,,Pocit, že něco nezvládáš a že jsi tam, kde vůbec nemáš být.“
,,Jo přesně,“přikývne Tereza.
,,Já jsem Ondra,“podá dívce ruku.
,,Terka,“podá mu dívka tu svou a dají si pusu na tvář.
,,Co tu děláš za práci?“zajímá se.
Dívka ukáže na zmrzlinu.
,,Prodávám,“řekne.,,A ty?“
,,No já vlastně..“začne, ale Terka se zvedne a omluví se:,,Promiň, musím se vrátit do práce, jinak budu mít problémy.Doufám, že se ještě uvidíme.“
,,Určitě,“usměje se na ni a také se zvedne.
Dívce se teď pracuje o něco lépe. Má pocit, že dětí, kteří mají nějaké problémy je míň a míň a práce ubíhá rychleji a rychleji. Proto se skoro zarazí, když zjistí, že už může jít domů.
Popadne svůj baťoh a pomalu opouští areál hotelu.
,,Počkej,“ozve se najednou.Dívka spatří Ondru, jenž za ní běží.
,,Terko, už si skončila?“
,,Ano, a vidím, že ty taky,“usměje se na něj.
,,No..jo máš pravdu. Chtěl jsem se zeptat, nevyrazíme někam?“
,,A kam?“pousměje se dívka.“
,,Někam…ukážu ti tajné místa tohoto města.“
,,Všechny tajné místa znám,“usměje se Terka.
,,Určitě ne.“
,,Chceš se hádat?“
,,To teda budu jako.“
Oba dva se úlevně rozesmějí.
,,Tak pojď, Terko,“pobídne jí a čapne její baťoh. Dívka ještě pohlédne na oblohu a uvědomí si, že není tak zataženo jako obvykle. Jak je to možné?

,,Tak tohle jsem opravdu neznala,“užasle sleduje dívka okolí. Ondra jí vzal na vyhlídku, odkud je vidět celé osvětlené město. Opravdu krásné místo, člověk má pocit, že stačí jen natáhnout ruce a vzlétne.
,,Pojďme se proletět,“zašeptá.
,,Blázníš?“směje se ale stoupne si za ní a vezme její ruce do svých.,,To je jak Titanic.“
,,Nesměj se,“pokárá ho dívka.,,Odletíme daleko. Pryč od lidí.“
Ondra pustí její ruce a pohladí jí po tváři.
,,Co máš proti lidem?“
,,Nevím..ubližují…nechápou..“
,,Ano, někdy má každý takový pocit..“řekne jí.
,,Vážně?“
,,Ano.“
Terka se znovu posadí a Ondra si sedne vedle ní.
,,Ale nesmíš zapomenout, že ty jsi taky člověk, Terezko,“zašeptá jí. Dívka se pousměje a položí svou hlavu na jeho rameno. Připadá si v bezpečí. Připadá jí, jakoby tohoto kluka znala už dávno. Dokonce i hvězdy jsou dneska zářivější.

,,Jak bylo v práci?“zeptá se mamka a pohladí dívku po vlasech. Ta se napije horkého čaje a odpoví:
,,Šlo to.“
Mamka jen kývne a jde si sednout k televizi. Dívka vleze do svého pokoje, vyleze na balkon a podívá se opět na oblohu. Má pocit, že jen obloha jí může dát odpovědi na její otázky. Jako by nebe bylo součást jí.

,,Anděl
..jenž přiletěl ke mně sem..
Anděl
..kousek mého smutku odletělo oknem ven..

R:,,Mám pocit, že slunce odkrylo trochu svou tvář
Najednou lepší pocit v srdci mám
V mé mysli jeho obličej a nad ním svatozář

Anděl
..jenž mi svou ruku dal..
Anděl
..jenž kousek mého utrpení vzal..“

R:,,Mám pocit, že slunce odkrylo trochu svou tvář
Najednou lepší pocit v srdci mám
V mé mysli jeho obličej a nad ním svatozář

Dívka se pousmála, a pak se zachvěla zimou. Najednou cítila chlad. Zalezla do postele a podívala se oknem ven. Pak vstala a zatáhla žaluzie. Pokoj se ponořil do tmy. Už nepotřebuje dozor hvězd. Najednou je vše tak trochu jinak.

,,Jednu čokoládovou,“zazubí se na dívku Ondra.
,,Jak si přejete, pane,“vrátí mu úsměv a přidá extra porci čokoládové zmrzliny.
,,Děkuji,slečno.“
,,Taky je tvoje nejoblíbenější?“zajímá se Terka.
,,To si piš. Čokoláda je moje barva.“
,,Všimla jsme si.“
,,Jakto?“
,,Barva tvých očích…je jak čokoláda,“řekla dívka a trochu se začervenala.
On se na ní jen usmál a v očích mu trochu zablýskalo.
,,Jakto, že nepracuješ?“
,,No víš, je tu něco, co jsem ti chtěl říct..“
,,Vyhodili tě?“
,,Cože?“
,,No, že nepracuješ..“
,,Ale ne,“rozesmál se.
,,To jsem si oddychla,“rozesmála se dívka také.,,Už jsem se bála, že tě tu nebudu potkávat.“
,,To by ti bylo líto?“
,,Ano,“přiznala dívka.Jen se na ní znovu usmál.
,,Musím jít.“
,,Měj se pěkně.“
,,Ty taky,“políbil jí na tvář a odcházel.
,,Počkej, co jsi mi to chtěl říct?“zavolala ještě za ním, ale on už jí neslyšel.

,,Jdeme?“vzal jí za ruku.
,,Chceš mi ukázat další krásné místo?“
,,Taky,“přikývl a ruku v ruce procházeli městem. Povídali si a smáli se. Pak jí zavázal oči a odvedl na neznámé místo.
,,Můžeš,“řekl. Když otevřela oči, zjistila, že jsou na lodi. Kam jen dohlédla byla samá voda.
,,Panejo,“vydechla.
,,Líbí?“zajímal se.
,,Strašně moc,“přikývla nadšeně.

T:,,Je tu krásné být s tebou
O:,,Na lodi houpavé
T:Je to krásné s tebou stát
O:,,Chci vyznat lásku té pravé

T+O: Láska ..zmrzlinová láska
S příchutí čokolády
Láska..zmrzlinová láska
Jako zmrzlinu máme se rádi

T:Je to krásné s tebou být
O:Kdekoliv s tebou stát
T:Je to krásné s tebou pít
O:Pohár lásky ochutnat

T+O:Láska..zmrzlinová láska
S příchutí čokolády
Láska..zmrzlinová láska
Jako zmrzlinu máme se rádi

Pak se políbili. A Terka najednou pocítila, že je vše jinak. Už nebylo zataženo, už nepršelo. Obloha už neplakala s ní. Houpačka už jistě stála na místě. To jenom pro ni bylo stále zataženo. Teď už zase svítí slunce. Nepotřebuje hvězdy, aby jí chránily a rozuměly. Dostala anděla. Anděla jenž natáhnul svá křídla a ukázal jí, jaké je to letět. I když ho znala jen chvíli, změnil její názor na svět. Dívka díky té pravé lásce znovu otevřela oči a pochopila, že měla vedle sebe stále milující lidi, stále štěstí. Stačilo jen natáhnout ruce, otevřít srdce a přijmout to, co jí bylo nabízeno. Už přestala odmítat to, co jí život nabízel. Ondra jí pomohl přestat se topit v slzách. Hodil jí záchranný člun. Pochopila, že vždy byla šeredná jen ve vlastních očích. Kdoví, jak by dopadla, kdy by nesestoupil z nebes. Pro ni to byl anděl.

V dalších dnech dívka zjistila, že Ondra není brigádník, ale syn majitele hotelu. Bohatý kluk, které ve své práci tak odsuzovala. Milovala ho i tak. A on miloval jí. Ale musel odjet do Londýna převzít firmu. Dívka byla zoufalá, ale byla už jiná. Už nikdy se znovu nevrátila na lavičku.Přijímala lásku tam, kde jí byla nabízena. I když už Ondru nikdy neviděla, pomohl jí najít cestu. Zachránil jí život. Tereza se znovu stala pubertální dívkou, jenž se smála a přemýšlela nad budoucností.

Ve tmě jsem se topila
…bez šance na přežití..
Málem jsem se zabila
..šanci stejnou, jak udržet se nití..

Dal si mi šanci chytnout se provazu
….Děkuji ti, lásko má
Dal si mi šanci chytnout se provazu
..Děkuji ti, lásko má..

Ve tmě jsem se málem utopila
…žádná šance na přežití
Málem jsem se tam zabila
..šanci stejnou, jak udržet se nití

Dal si mi šanci chytnout se provazu
..děkuji ti lásko má
Dal si mi šanci chytnout se provazu
Děkuji ti lásko má