Rozhlédni se (8)

Tak se zase hlásim s dalšími možná už ani tak ne nečekanými informacemi...:)

A tak byla zase jednou jedna víkendovka hmmmmmm..poslední co mi moje "kamarádka" Eva napsala bylo, že se jí mstim za něco co neudělala a že bych měla míň pít páč si nepamatuju kdo mi co říká(co mi ona říká), No a tak sem si řekla že to není vůbec blbý si zase jednou po čase vypláchnout hlavu a nemuset jí poslouchat a dala sem si pár drinků. S ní ani Verčou a Radkou sem se bebavila, nevyhledávala jejich přítomnost ani se nesnažila něco žehlit.. Co taky?? Jedinej kdo se snažil sondovat jestli by to nemohlo bejt jako dřív..parta holek..byl Eviny Honza. Musela sem mu něco říct protože byl jedinej kdo na mě promluvil a to i za tu cenu že to asi Evina potom jen tak nepřešla. Tak sem mu řekla, že ví, že s ním si můžu kdykoli pokecat, ale že teď prostě nemůžu normalně kamarádit s osmnáctiletou holkou, která se chová jak po dvou dětech a deseti letech manželství...ten pohled byl všeříkající...
No a pro příznivce Davídka tu mám nějakej bonus...:o) Samozřejmě že dorazil, kecali sme, a představil mi svého nejlepšího kamaráda, kterého sem s ním nikdy před tím neviděla. Bylo to fajn takhle sme kecali všichni ve třech.. Pak se Dejv někam ztratil a my si šly s Martinem zatancovat. Ani nevim jak sme se k tomu dostali ale řekl mi že má holku což sem brala..nevim jestli vážně vypadám, tak že si každého kluka hned odvleču do jeskyně a přivážu za nohu...řekla sem OK a neřešila to. Ale co vám budu řikat, bylo sakra příjemné, být po tak dlouhé době u někoho v náručí.Nechat se unášet melodií(vubec netušim jaké) písničky.. Pak sme zase chvilku kecali a najednou se Martin zvednul chytil mě za rameno a kejvnul ke dveřím ..tak jo řekla sme si proč ne. Hned venku se mi dostalo vysvětlení, že se mnou chce mluvit ale ve vnitř je strašnej kravál tak že si někam sednem..."Jo a neboj se že tě chci někde za rohem svlíkat.." Hmmmm tak taky mě to napadlo ale..:o) To co přišlo dál mě dostalo ani nevim kam. Martin na mě upřel svá kukadla, a já si přišla že před nim sedim nahá..takovej rendgenovej pohled neřekla sem ani slovo a Martin(kterej mě znal asi hodinu) zečal vyprávět o mým životě. Nekecám pak už sem jenom reagovala na to co říká, většinou kejvala protože on to snad všechno vědel ještě dřív než sem to řekla. Četl si ve mě jako v otevřené knize a já mu řekla to co nikomu, a vůbec mi to nevadilo přišlo mi to úplně normální.. taková duševní očista. Když sem s ním na konci večera loučila byla sem rozložená na náhradní díly a zmohla se jen na "díky" nechápavě se na mě kouknul..asi poprvé za celou noc " za co?? ty si potřebovala aby na tebe byl někdo hodnej milej a poslouchal tě tak sem tu byl" Dala sem mu pusu a řekla ahoj. Jednal se mnou na rovinu, a vážně moje duše je teď někde jinde..nepobláznil mi srdce nezamilovala sem se jen sem potkala kluka kterej za něco stojí a přesto že mi dal pusu a strávil se mnou půl noci na schodech ztemnělé bytovky sem přesvědčená že má svou holku rád. Jen prostě byl na mě hodnej...