Hrdina

Hrdina

Déšť dopadá na celý Manhattan. Téměř všichni jsou doma, nebo v práci. Nikomu se nechce ven do takového počasí. Ale on tam je, prochází se. Miluje déšť.

Zastavil se na náměstí. Uviděl pár opozdilců, které déšť překvapil nepřipravené, jak zabíhají do domů a restaurací. Těžce dosedl na jednu z laviček a pohled mu zabloudil do postraní uličky. Zprvu si všiml jen popelnice, ale poté zahlédl muže a ženu. Nejprve si myslel že to jsou nějací milenci, které vzrušuje milovat se v dešti, ale potom mu došlo že je ta žena v nebezpečí.

Prudce se zvedl z lavičky a rozběhl se směrem k uličce. Muž ženu tlačil ke zdi a u krku jí držel nůž.
"Nech ji být!" zařval. Muž se lekl, nůž upustil a utekl.
"Jste-jste v pořádku?" přihnal se k ženě a pomohl jí vstát.
"Jo...Jo, děkuji vám." usmála se na něj. Upravila si šaty a zadívala se na něj.
"Děkuji vám." zopakovala.
"Není zač." odpověděl jí s lehkým úsměvem na rtech.
"To by přece udělal každý." dodal. Žena kroutila hlavou. Sebrala si věci ze země a opět se na něj podívala.
"Víte...Před vámi tudy prošli asi čtyři lidé. Viděli mě, tím jsem si jistá. Ovšem utíkali se schovat před deštěm."
"To není možné." vydechl. Nedokázal si představit že by tudy prošel a té ženě nepomohl.
"Jste hrdina." řekla mu ještě a potom odešla.