Stůl, co nás rozděloval a zároveň pojil .... /-3-/

....Stojí spolu pod tmavou oblohou. A královna Polárka jim studeně dýchá na záda / ona se v tenkých šatech třese a vypadá bezradně a on galantně s jiskrami v očích svléká své sako/ Nad jejich hlavami je všechno napsané, jen neumějí správně číst. A Velký Vůz zrovna někam odjel, na všech rozích měl zelenou a odvezl s sebou příručku ke hvězdám. Stejně tak jistotu a tu její sílu vzdorovat pomněnkovým očím.
.
Pevně se ho drží.Jen tančit nechce. Neumí kroky-bojí se o život / puklé srdce/. Do tanečních nechodila, protože se styděla, že nemá maminku.- měla strach, že nezvládne desítky pyšných očí a ona tam bude sama- A ty životní? Neumí ze stejného důvodu. ...Upíná na něj své pošetile zvídavé oči, topí se v těch jeho.Čeká co vyplyne z jeho tajemného nadechnutí. /tuší/ A možná proto zažívá
nepopsatelně
krásný
pocit. -třeba naposled-
/
/
" Copak Ti láska dává málo?" chytnul její ruku, pevně. A řekl zatvrzele, že už ji nepustí. Ať si říká cokoli. Počítala se vším. / miluji tě, nemůžu bez tebe být. S vyznáním / Jen ne s touhle otázkou. Položenou mírně pod pás. Všechno by mu dokázala vyvrátit, anebo nějak "okecat". Ale tohle ne. Docela dlouho jí trvalo vymyslet odpověď. Pravdivou. -docela dlouho jí chyběla odvaha-

" Dává mi nejvíc. Nejvíc co může. Žiju. Narozdíl od lidí u našeho stolu. Jen mám strach, je vůbec někdo schopný to pochopit?" řekla s důrazem sobě vlastním, odhodila zlakovaný vlas a ta jedna třpytka, která ji trápila, když jen seděla a koukala u stolu s číslem no.1, z jejího koutku rázem zmizela. Bez přání. Jen tak.

Podíval se na ni překvapeně. Vždycky věděl, že jí schází jistota, že potřebuje něhu. Cit. Byl připravený jí ho poskytnout, strašně rád. Ale o strachu neměl ani tušení. " Strach z čeho? Ze sebe, ze mě, z lidí ? Lásky..." vypočítával na prstech a bál se odpovědi.

" Ze sebe( strašně rychle mi puká srdce ), z tebe ( protože mě miluješ opravdu a já mám pocit, že si zasloužíš někoho lepšího, že tě zklamu... ), z lidí ( ze třídy. Protože si myslím, že jsou omezení jen na sebe. Mají své problémy, a právě proto bychom jim neměli přidělávat ten "náš" ) . Jen z lásky strach opravdu nemám! ...." sklopila oči, smutná, smutná, smutná.

A on nevěděl, co říct. Poprvé za ty měsíce ji nechápal.- Asi to byl ples, kde se v tombole vyhrává změna. -

" Věříš mi? Všechno bude dobré, jsem a budu tu pro tebe. Nikdy jsem nikoho tolik nemiloval. Opravdu. Vím, že nemáš ráda hvězdy. Tak ti nebudu říkat, že je to v nich napsané. Budoucnost/ opravdu byla / . Ani že jsi můj osud / vysmála by ses mi/. Jen prostě- zkus to se mnou! " psí pohled, Polárčina slza. Její podlomená kolena, ale chladný hlas....
.
" Chceš zničit Davida, který pije kvůli strachu o mě. A o partu? Tohle by nezvládl, už je v tom úplně ponořený. Kazí si kvůli závislosti život, tímhle bychom mu poskytli zlatou jehlu, kterou by si to píchnul přímo do srdce. A co Klára? Už strašně dlouho na mě hází zamračené pohledy, nebaví se se mnou. Dnešní roh u stolu mi dokonce záviděla, bláznivá. Přitom vůbec nebylo co. Má tě ráda.A co Terka? Viděl jsi ten šrám na levým předloktí? Když jsme sem šli, neměla ho. A mám ten pocit, že kvůli nám. Že to vycítila, je dost citově založená. A ta ofina do očí to jen dosvědčuje. A Marek, Karel......."
chrlila ze sebe jména lidí s jizvou vyrytou na duších. Vyjmenovala mu celou partu. Všechny lidi, které měli -společně i zvlášť- rádi. Se kterými pluli životem. Prožívali ty nejkrásnější roky. Všechny, které dnes přes přimhouřené oči pozorovala u stolu no. 1 a všechno jí to pomaličku začalo docházet. Jakoby byli překážkou k něčemu tak krásnýmu. A ona prostě neuměla myslet jen na sebe.

Zatřásl jí spíš ve vlastní křeči a lítosti. " Podívej se na mě, prosím" ! Vyřkl poslední své přání, když zachytil její padajicí třpytku. Věnovala mu jeden zamilovaný pohled. Víc nemohla.
Zrušil tu centimetrovou mezeru. A jemně jí polechtal křídelky motýlů ze sbírky biologie na rtech. S vůní višňové koly.
.
" Nerozmyslela ses? Chceš si a nám kazit život pro ostatní? Princezno. "
.
Už se mu nedostalo odpovědi, byla ráda, že stojí.A pláče. - srdce rozpraskávalo- Odešel do noci a to sako jí nechal. Na památku k pláči.

( David u keře se usmál a vstal )
/
/
Rozbrečela se. / závist trvá déle než štěstí těch, kterým závidíme /. A sedla si na lavičku k jednomu ze zoufalců, co se právě dusil. Promnula si oči, čerň po tvářích a šrámy všude. Zkleslá princezna- je stále princezna? A naklonila mu hlavu do správné polohy, aby se mu nic nestalo. / synonymum od hodná je blbá !/
.
.
Odbila půlnoc, do tmy se kouká. V hlavě si hraje písničky a sama sebe se ptá, kolikrát člověk může mít rád...tak opravdu z lásky..... a největší strach má v tu chvíli z odpovědi.
.
.
Někdo jí zakryl oči. Nečekejte zázraky, i hvězdy se občas spletou Hlavně když v nich člověk neumí číst.David jí objal kolem ramen a opilecky jí líbnul na tvář. -pro jeho splněné přání-
" Tak co princezno, kde se flákáš? Parta tě čeká. Jdeme na panáka?"
" Jdem ! "
/
Maminko, možná že je opravdu lepší zemřít na ledviny....
( Nesnášela jsem plesy. Teď už úplně. A mám opodstatnění.)

/
/
----- v pondělí, ve škole -----

"Dobrý den, posaďte se!" řekla přísně učitelka v luxusním, novém černém kostýmku, která ještě v pátek všem brečela na rameni a nadávala na "zatracený školství a malej plat". Narovnala si brýle a otevřela třídnici.
.
"Kdo chybí? " otázala se podle zvyku a už psala známé firmy. Dnes však chyběl i (hlavně a jí ) Honza.
" Neví někdo, co mu je? " má zlomené srdce a mimo to se stěhuje, odpověděl někdo vzadu.
.
" Tak jak jste si užili ples?Musím podotknout, že Sandře to moc slušelo, vypadala jako princezna. ( chladná královna) Byl skvělý, že? Dobrá obsluha, příjemný sál....." Dávno ztratila iluze pohádek- ve všech směrech ....škoda....

" Bylo to dobrý, skvělý, nádherný...." zahlučela třída sborem.
/
/
" A kdo z Vás tancoval? A proč sedíte všichni sami?? "....

( Sandro, proč brečíš....)