Momentky štěstí

V tu chvíli přesně věděla, co znamená a způsobuje štěstí. Pociťovala ho celou svou strápenou dušičkou, cítila ho v celé své bytosti i v konečcích prstů. Poprvé po dlouhé době se radovala ze života a zatoužila ten úžasný okamžik zastavit, uchovat si jedinečnou vzpomínku na tenhle zázrak. Přesto všechno moc dobře věděla, že dál to takhle nepůjde. Nedokázala žít jen s utajených víkendů, nočních telefonátů a skrytých pohledů a doteků ve společnosti.
Ležela vedle Tomáše a podobné úvahy si nechtěla připouštět. Nechtěla vědět co bude, přála si aby chvíle nenávratného štěstí, které právě teď prožívala zůstala napořád. Byla si ale téměř jistá, že to tak nebude. Poslední dobou veškerý svůj volný čas trávila tím, že přemýšlela co si počne až past sklapne. Pořád dokola se sama sebe ptala co pak, co bude dělat až se tenhle, zatím utajený vztah, provalí. Věděla, že to přijde, a že to bude brzy.
„Na co myslíš?“ obrátil se Tomáš na bok, objal jí a co nejtěsněji ji k sobě přitiskl. I on zatoužil mít ji u sebe už napořád, jen ještě pořád nenašel odvahu ji o to požádat. A pak, moc dobře věděl, že Denisa je mladá, bude si chtít užívat a on ji k sobě nemůže přivázat.
Podívala se na něj a v ten jeden jediný okamžik ji zaplavil pocit, který do té doby nezažila a který nedokázala pojmenovat. Přesto, že chtěla, najednou nemohla říct Tomášovi pravdu o tom, co se jí právě honilo hlavou.
„Vlastně na nic, jen … jsem šťastná,“ odpověděla a ani moc nelhala. Šťastná to opravdu byla, cítila to tak, cítila to v každičkém atomu svého těla. Tomáš si náhle nebyl jist má-li ji věřit nebo ne. Z Denisy sice radost vyzařovala, ale také ji něco trápilo. Znal ji dlouho a ledacos na ní poznal. Nemusel ani dlouho přemýšlet nad tím co ji užírá, i jeho jejich vztah trápil. Věděl jak Denny nemá ráda lži a podvody, příčilo se jí to a on ji vlastně nutil dělat to, co on sám rád neměl.
Když se před půl rokem poznali, bylo všechno jednodušší. Denisa měla o prázdninách ve Lhotě brigádu a Tomáš si ji zamiloval hned jak ji uviděl. Byla jiná než všechny ostatní. Něžná i vášnivá, veselá a chvílemi smutná, v jeden okamžik nesmělá a v ten druhý drzá. Pořád upovídaná, šťastná a optimistická. Byla jiná než ta, kterou měl doma. Ta, se kterou měl roční dceru.
Celé dva měsíce se tomu usilovně bránil. Nechtěl způsobovat problémy sobě, ale hlavně je nechtěl dělat Denise. A pak už to nevydržel, napil se víc než měl, uvolnili se mu zábrany a to, s čím celé léto bojoval vyplavalo na povrch. Vlezl za Denny do pokoje ve kterém spala a nemohl se udržet ji alespoň nepolíbit. Nebránila se, a tím to vlastně všechno začalo. Za týden odjížděla Deniska domů, plakala a Tomášovi to trhalo srdce. Mezi partou kamarádů se nezmohl při loučení na nic jiného než na pouhé ahoj.
Když jsem za dva týdny přijela navštívit kamarádku, těšila jsem se na Toma víc, než na cokoliv jiného. Tenkrát mi poprvé řekl miluju tě. Pamatuji si to jako by to bylo včera. Byla to sobota a Tomáš mě pořád přemlouval, abych šla s ním k němu domů. Odmítla jsem, ale šla jsem ho alespoň doprovodit. Sedli jsme si na houpačky na dětském hřišti a já netušila, co bude dál. Ten večer mi řekl snad vše co ho trápilo. O mě, o sobě, o Věře i o té malé.
Od té doby se Denisa musela spokojit jen s telefonáty a občasnými víkendy. Věděla, že by neměla, ale z počátku ji to bavilo a pak se k její smůle do Tomáše zamilovala. City k němu byly tak silné, že je nedokázala a ani nechtěla potlačit. Za měsíc od jejího odjezdu z prázdnin se porvé milovali. V ten moment ani jeden z nich nepomyslel na to, že tohle všechno je jeden obrovský průšvih. Denisa byla z počátku šťastná. Po dlouhým a traumatizujícím vztahu se konečně zamilovala a rizika si v sedmnácti letech nepřipouštěla.
Tak tohle všechno trvá už sedm měsíců a Denisa si čím dál tím víc uvědomuje všechna proti, který tenhle vztah má.
Setřela slzu, která ji samovolně vyklouzla z oka, dala Tomášovi pusu na rty a náhle přesně věděla co má udělat. Vstala z postele ve které toho spolu tolik zažili a mlčky, ale rychle se začala oblékat. Pohlédla na Toma a v jeho očích zahlédla zřetelnou obavu a děs. Věděla, že i jemu došlo, co právě teď dělá.
„ Promiň Tomášku, všechno to bylo strašně krásný a já nelituji jediné minuty strávené s tebou, ale takhle už to dál nejde. Oba jsme věděli, že to dřív či později skončí. Miluju tě a přeju hodně štěstí. Nikdy na tebe nezapomenu.“ Denny za sebou zabouchla dveře dřív, než Tomáš stačil něco říci. Se slzami v očích došla na nádraží a nasedla na první vlak domů. Věděla, že tohle je konec další etapy jejího života
Tomáš mezitím bezmyšlenkovitě seděl dál v posteli ze které se už stratilo Denisy teplo, ale její vůně z pokoje nezmizela. Tekli mu slzy po tvářích a uvědomoval si, že tohle je konec. Definitivní konec.
Denny se ve Lhotě objevila znovu až po třech letech a na ruce se jí blýskal snubní prstýnek. Přijela sama a nikdo netušil, kdo je ten, komu Deniska svěřila celé své obrovské srdce naplněné láskou a porozuměním. Byla úplně jiná a mnoho lidí ji nepoznávalo. Stala se z ní mladá paní stejně krásná a milá jako dříve. Z jejího života se však stratila ona střeštěnost, kterou dříve na první pohled upoutávala.
Tomáš už tam nebydlel. Před třemi lety odešel od rodiny a nikdo nevěděl kam. Jen Martina v té době věděla, že ten, s kým je Denisa šťastná je právě Tomáš.