Pokus I.

Vyskočila z vlaku, rozhlédla se po nádraží a šla hledat východ. Když vyšla před rádoby majestátní budovu, zastavila se. Tady někde by na ní měla Vlaďka čekat. Ale ta se asi mezitím toulala někde po městě. Mno…po městě. Podle Vlaďčina vyprávění si slibovala něco víc. Ale co, už je tady, tak tu na ní počká. Pohledem našla lavičku a zamířila k ní. Sedla si a vyndala časopis, který si s sebou přivezla. Začetla se, přestala vnímat okolí. Vzhlédla až když si uvědomila, že před ní někdo stojí a mluví na ni. Kluk, typovala mu tak 19. Hnědé vlasy, někam po ramena, ale v culíku. Rozhodně vyšší než ona. Usmíval se. Usmíval se očima. Úžasnýma, hnědýma očima, napadlo ji, takové oči jsem dlouho neviděla. Až když mrknul, uvědomila si, že jí celou tu dobu, co ona ho zkoumala, něco povídá.
„Prosím?“
„Říkám, jestli jsi Dorota.“
Nenáviděla to jméno. „No, spíš Dora, ale ano, trefa. Proč?“
„Jsem Hynek, Vlaďky brácha. Posílá mě sem, protože prý tě mám odvézt autem, nestíhá.“
„Vlaďka?“
„Jo. Tak pojedem nebo tady na tebe budu takhle z výšky koukat ještě dlouho?“ Zase se usmála.
Stoupla si a v tom okamžiku ji napadlo, že klidně mohla zůstat sedět. I tak byl ten rozdíl veliký. Ten kluk musí měřit skoro 190, pomyslela si. Podíval se na ni, zřejmě ho to napadlo taky.
„Mno..“ řekl s lehkým úsměvem.
„Mno..Jo.“
Oba se rozesmáli

Cesta autem byla celkem v pohodě. Dora byla nervózní, vždyť ho vůbec nezná. Ale Hynek měl přístup taxikáře, dokázal se bavit i s cizími jako by je znal věky.
„Takže ty u nás budeš na prázdniny?“
„No pokud mě nevyhodíte, tak to tak vypadá.“
„Podle toho, co povídala ségra, jsi celkem v pohodě, takže bys nám neměla nijak překážet.“ Mrkl na ni, až se lekla.
„Nám?“
„No, krom našich tam bude ještě pár mejch kámošů. To víš, barák je to velkej, to ti Vlaďka určitě řekla.“
„Jo…to jo…“ Ale o další partě lidí ani nekdákla. Dobře ví, jak jsem na tom po tom, co mě Tomáš nechal, dokonce jsem jí to myslím řekla, že nechci být ve společnosti ani jednoho kluka. Pravda, na Hynka mě připravila, ale to je nutný zlo, to se zvládne. Ale „pár kámošů“???
„Nějak si zmlkla. Nezamlouvá se ti snad představa plného domu lidí?“
„Ale jo, to je v pohodě. Jen mi o tom neřekla.“
„Jako ségra? To se nedivím, pro ni je to samozřejmost, asi si to ani neuvědomila. Bere to celkem v klidu, že je každý léto v obležení mojí party. A řekl bych, že když se baví s tebou a bere tě jako kamarádku, tak to bude v klidu. Ona je taková od rány, ale to ty asi víš. A myslím, že přátelé si vybírá takové jako je ona.“ Letmý pohled stranou na Doru a hned se zase otočil k silnici.
„To bude v klidu, jen co se rozkoukám.“ Pokusila se o úsměv. Ona tedy zná Vlaďku jinak. Rozhodně ne… no i když, když si vzpomene na to, jak se chová ke klukům ve škole. Vlastně to docela sedí.

Dojeli až k onu velkému domu. Dora vystoupila a hned potom co vytáhla tašku z auta (Hynek ji tam ochotně dal, ale k vyložení se už neměl) se jí někdo vrhl kolem krku. Podle dlouhých tmavých vlasů které jí vlétly do očí a do pusy okamžitě poznala Vlaďku.
„Doroooooo!“
„Nekřič mi do ucha prosím tě!“ smála se Dora.
„Jo, promiň,… Hynku ty seš zlato, dokonce si ji dovezl vcelku!“ Vlaďka zářila jako sluníčko.
Hynek se usmál. A opět i očima. „Přece bych něco tak hezkého nezkazil.“ a mrkl na Doru.
Ta, aniž by o to stála, zrudla. Naštěstí si toho nikdo nevšiml.
„Tak pojď, ukážu ti to vevnitř a taky ti řeknu kam dát věci.“ Zavelela Vlaďka a vzala Dořinu těžkou tašku jako by se nechumelilo. Vedla kamarádku až do druhého patra domu, který byl větší než Dora očekávala. V patře prošli dva pokoje, až konečně Vlaďka položila tašku na zem a ukázala na jednu z postelí se slovy:
„Tu!“
„Fajn,“ odvětila Dora, „a teď taky jak to vypadá venku. A taky mi vysvětli proč jsi mi neřekla o té partičce co tu má být s námi.“ Naklonila laškovně hlavu na stranu. „Teda, ne že by mi bylo několik kluků proti srsti, ale tohle??“
„Jo ty myslíš Hynka a ty jeho paka? Neboj to bude v klidu. Ty tu prakticky jenom přespávají, celý den bývají v čudu. My vlastně budem taky pořád někde jinde, ale jestli nechceš, tak s nimi být nemusíme. Jen teda dneska večer… to bude trochu to…“
„To bude trochu co?“
„No každý rok se to tu zahajuje, prostě si všichni sednou venku u táboráku, trochu se pije, prostě zahájení léta a jakoby otevření tohohle domu prázdninám. Tak to alespoň nazývá Hynek.“
„Ty tomu říkáš jak?“
„Já? Já tomu říkám ´ten večer co se všichni ožerou, aby si dokázali, že škola už není´ “ rozesmála se.
„No tak to nebude tak horký, ne? Takovejch večerů jsme už zažili.“
„To jo, ale tahle společnost není zvyklá na přítomnost dam.“ mrkla na Doru Vlaďka a odběhla dolů.
Tak fajn, to bude večer. Ne.. vlastně… to bude léto, pomyslela si Dora. Otočila se k tašce a začala vybalovat. Proti její vůli se jí někde v hlavě vyloupla myšlenka, co si asi dneska večer vezme na sebe?