Bal du Moulin De La Galette

Seděl jsem na polstrované lavici před Bal du Moulin de la Galeťte v prvním patře pařížského svatostánku impresionistů v Musée d'Orsay a už dobrou čtvrthodinku jsem se kochal pohledem na svůj nejoblíbenější obraz. Miluji impresionisty a mou jedničkou je jednoznačně Renoir. Překvapilo mne, jak je plátno ve skutečnosti veliké. I když jsem znal jeho rozměry a často se uklidňoval reprodukcí pověšenou v mé kanceláři, originál, to bylo docela něco jiného. Výstavní síň bývalého nádraží šuměla milovníky umění i turisty a já tu dřepěl a jen tiše zíral.

Z rozjímání mne vyrušil nějaký pohyb za mými zády.

Otočil jsem se a byl ohromen. Zasáhla mne neuvěřitelná krása. Z bezprostřední blízkosti jsem se díval do téměř dokonalá tváře asi třicetileté ženy. Stejně šokující, jako její vzhled byla omamná vůně, kterou mne zaplavila. Vysoká, štíhlá, hrdá a zralá žena měla havraní vlasy pevně stažené kolem své hlavy do složitého drdůlku. Napadlo mně, že ten účes musel dát kadeřníkovi nesmírnou práci. Vypadalo to, jako by jí kladl vlas vedle vlasu s klenotnickou přesností. V jejím drobounkém oušku se zablýskla diamantová náušnice. Štíhlý krk zdobil perlový náhrdelník a kontrastoval s perfektně padnoucím tmavošedým kostýmkem zjemněný světlým proužkem. Přes ramena měla ležérně přehozené norkové paletko.

Nepatrně pokrčila své vysoké čelo, prosté jediné vrásky, snědá pleť s hladkostí smetanového krému se jí kolem jasně rudých rtů napnula a její velké hnědé oči se na mne zasmály.

Uvědomil jsem si, že se do nich dívám déle než je slušné a proto jsem rozpačitě sklopil hlavu. Teprve tehdy jsem si všiml, že její štíhlé prsty svírají drobounkou dětskou ručičku, která patřila asi šestileté holčičce.

„Bonjour monsieur,“ pozdravilo mě jemňounkým hláskem děvčátko a i když se stále pevně drželo maminky, vyseklo při tom pozdravu malé pukrle.

„Bonjour mes dames,“ vykoktal jsem ze sebe svou chatrnou francouzštinou, rukou ukázal na lavici a vybídl je, aby se posadily:

„Prenez place, Madame.“
„Merci monsieur,“ usmála se zdvořile, avšak gestem ruky mou nabídku odmítla.

Bez dalších slov shodila ze svých ramen norkový kožich, rozložila ho na zem, mezi obraz a lavici a i s holčičkou na něj usedli. Krásná Francouzka si přitáhla kolena až k tělu, děvčátko si o její rameno pohodlně opřelo svou hlavičku, když před tím zatřepalo svými culíky ozdobenými velkými bílými mašlemi. Na chvíli jsem si myslel, že odněkud zazněla hudba a někdo začal zpívat.

Rozpačitě jsem stál opodál, a nemohl se rozhodnout, jestli je slušné se znovu posadit. Nakonec jsem zůstal stát opodál. Neodešel jsem. Na zemi před Renoirem seděla nejkrásnější maminka, jakou jsem kdy viděl. Mluvila se svou malou dcerkou a já v úžasu hltal každé její francouzské slovíčko pronášené dítěti překrásným altem.

To byla ta hudba i ten zpěv. Sálem se linula ta nejkrásnější řeč, jakou jsem kdy slyšel. Řeč milující matky, která svému dítěti povídala o malíři, obrazu, impresionistech, technice malby s tak neuvěřitelným zaujetím a nadšením, až se mi srdce sevřelo. Nerozuměl jsem všemu co žena říká, ale vůbec mi to nevadilo. Spíše naopak. Melodie jejího hlasu, jako by plavala kolem mě, zurčela, vzdouvala se, aby se na chvíli ztišila a nabrala na ještě větší síle a důrazu. Připomínalo to Smetanovu Vltavu.

Málokdo se rozpláče při pohledu na obraz.

I když…, umím si představit někoho kdo se dojme, protože mu malíř připomněl svou krajinou místo, kde šťastně žil a teď už nežije, místo kde prožil první lásku a byl šťasten, nebo případně nešťasten. Zkrátka vzpomínky, které se vynoří na základě nějakého podnětu v člověku vyvolají lítost, dojetí, či nostalgii, která dokáže statnému muži roztřepat bradu a ženě zaplavit oči slzami.

Přiznám se, že mě tehdy v Paříži zvlhly oči. Byl jsem dojat tím živým obrazem, který se odehrál před neživým plátnem. V neskonalé úctě k matce, jejímu dítěti i Renoirovi jsem si od té doby Bal du Moulin de la Galette neodmyslitelně spojil s mateřskou láskou.

*

Když jsem je znovu zahlédl v oddělení plastik, musel jsem se začít smát. Přišlo mi moc milé, jak se ta malá snažila napodobit postoj Degasovy slavné baletky a ta větší to zkoušela také.