Krásná vpomínka

Krásná vzpomínka
Bylo mi asi devět let a byla jsem strašně

hubená, jak říkala moje babička: "hubená jako koza!" a taky: "hubená jako vyskákanej chocholouš!" Každopádně moji maminku trochu vyděsila dětská lékařka, která mne zevrubně prohlédla a konstatovala, že nejlepším řešením pro mě bude ozdravný pobyt v léčebně pro děti s nedostatečnou hmotností, v takzvané ozdravovně. OZDRAVOVNA !!! V mojí dětské hlavince to bylo něco hrozného, být dva měsíce od mámy pryč a od taťky a sourozenců a babičky, no hrůra! Brečela jsem a trucovala, ale nebylo mi to nic platné.

Přišel den, kdy jsem odjela do Říčan u Prahy, kde v areálu nádherného parku, který náležel k místnímu zámku, byla umístěna také ona, v mých očích nejohavnější z nejohavnějších, OZDRAVOVNA.

Pobyt a trápení s věčným donucováním k jídlu, aby maminky při návštěvách viděli na první pohled naše váhové přírůstky, to trochu přeskočím.Ale protože pobyt v ozdravovně probíhal v zimním měsíci, tuším přelom ledna a února, a bylo hodně slunečných dnů, chodily jsme často na procházky do zámeckého parku. Někdy v houfu s vychovatelkami, a někdy, v hodinách odpoledního volna i sami.

Byla jsem vždycky tak trochu samotář a tak jsem ráda využívala osamocených odpoledních procházek.Po jedné mrazivé noci, po které následovalo překrásné slunečné dopoledne i odpoledne, vyšla jsem si opět sama do parku.Když jsem přicházela k parkovým stromům, musela jsem si až zakrýt oči, protože sluníčko svítilo na sromy, které se leskly jako křišťál! Ta úchvatná podívaná mne přitahovala jako magnet, zrychlila jsem krok, jako bych měla strach, že ta nádhera, ta nevýslovně krásná pohádková scenérie co chvíli zmizí...

Přišla jsem až ke stromům a v němém úžasu, jak jen to děti dokáží, jsem s očima dokořán vnímala ten okamžik. Příroda, nejúžasnější umělec mě v tu chvíli smířila se všemi strázněmi pobytu mimo domov, a já tam stála a stála dobrou půlhodinku bez pohybu, jen oči obhlížely tu neskutečnou nádheru. A jak to asi vzniklo? Stromy byly den předtím zasněžené a sníh začal tát.V noci se prudce ochladilo, mrzlo jen praštělo a v den mé procházky zase krásně svítilo slunce a bylo teploučko. To byl celý zázrak!

Zblízka byly větve stromů doslova obalené ledem, prostě jsem měla přes očima ledové stromy! Všude! Celý park byl jedním ledovým královstvím a v mé mysli tenhle překrásný zážitek nebyl nikdy překonán. Říká se, že léty vpomínky vyvanou. Ale ta moje jedinečná a nezapomenutelná KRÁSNÁ VZPOMÍNKA , ta zůstala v mých představách stejná, jako před lety. Už jsem velkej dospělák, ale kdykoli se mé myšlenky přenesou do okamžiku, kdy slunce osvítilo tu nejkrásnější ledovou zahradu, stávám se opět tou užaslou, malou holčičkou s očima široce rozevřenýma...

Autor: Sladkalu

21.01.2008