Život je pes

A je to tady! Zítra je poslední den jeho života. Už celý týden se psychicky připravuje na zubaře. Michalovi mají trhat dvě stoličky. Po celý den nemyslí na nic jiného. Když jde konečně večer do postele, nemůže zamhouřit oči.Mysl má zaplněnou bolestí ze zítřejšího „Velkého Dne“.Usnul kolem půlnoci a neměl zrovna klidný spánek.
Crr… Budíček nařízený na mobilním telefonu právě zazvonil. Michal vstal z postele a vypnul mobil. Provedl svou ranní hygienu a přes půl hodiny si čistil zuby. Už ho bolí. Dásně mu krvácí, ale on drhne stále dál a dál. Konečně přestane. Bere si na ramena tašku a vychází z domovních dveří. Musí zatočit doleva. Tam, kde sídlí sousedův vzteklý pes Ben. Pomalu se plíží kolem plotu. Projde úspěšně až na samý konec chodníku a uleví si. Když v tom najednou Ben vyběhl. Sliny se mu houpaly z tlamy a stékaly na chodník. Michal se rozeběhl a utíkal. „S taškou na zádech se vážně blbě utíká,“ pomyslel si, když právě míjel supermarket. Už jenom pár ulic a bude u zubaře. Ben utíká stále za ním. Svým těžkým během připomíná Michalovi Pamelu Anderson po padesátce. I v takové svízelné situaci se musel tiše zasmát.
Konečně! Konečně je u dveří stomatologické ordinace. Nikdy by si nepomyslel, že se sem bude těšit. Rychle vběhne dovnitř a zavře dveře. Ben stojí venku a čeká na svou příležitost.
V čekárně nikdo není. Je tu jako první. Usedá do křesla a vytahuje si z peněženky kartičku pojištěnce.
„Ále, ty už jsi tady. Tak pojď dál,“ zve ho sestřička. Michal se ztěžka zvedá z křesla, bere si nazouváky a přibližuje se k doktorovi. Už leží na lehátku. Přesně jako na pitevně. Z Michala stéká pot a míří přímo k jeho ústům, kde už zručně pracuje stolmatolog. Ten právě bere do ruky kleště. Michal cítí bolest ještě dřív než se doktor dotkne zubu. Michal myslí na nejhorší: „To nepřežiju. Bože, budou mi trhat dva zuby. Že já jsem vůbec na ty rovnátka lezl.“ Teď už je ale příliš pozdě. Už nemůže odejít. Snaží se myslet na něco krásného. Na něco nezapomenutelného. To však stejně nepřehluší tu strašnou bolest. Leží křečovitě přimáčknutý v lehátku a doktor mu vytahuje zub. „ Tak Michale, jeden bychom měli.“ „UF…díky Bohu,“ pomyslí si Michal. Připadalo mu to jako věčnost. Už zbývá jen jeden zub. V tom zaslechne zaštěkání. Něčí kroky míří k ordinaci. Jedno zaklepání. Sestřička otevírá dveře a v nich stojí nějaký muž v klobouku. Chce se jen objednat. Michal odvrátí zrak od dveří a doktor pokračuje ve své práci. Náhle Michal cítí něčí sliny na své tváři. Otevře oči, které měl pevně zavřené a co nevidí! Svou noční můru. Ben sedí na Michalovi a lékař se na něj jen nevěřícně dívá. „Odveďte si někdo toho psa!“ zakřičí doktor. Muž v klobouku odvede z ordinace psa, přestože není jeho. Doktor se vrací ke své práci.
„Tak hotovo.“ Druhý zub je venku. Michal se zvedá, že bude odcházet, když v tom ho lékař zavolá zpátky.
„Michale, je mi to líto, ale vytrhli jsme jiný zub. Budeme muset vytrhnout ten správný.“ A tak si musel Michal ještě lehnout a přežít další trhání.
Když konečně bylo po všem, vyšel Michal ze dveří a zhrozil se.
„No paráda!“ Venku prší a on nemá deštník. Vydává se v dešti domů. Z vedlejší ulice k němu přiběhne sousedův Ben. Michal už nemá sílu utíkat. Kráčí tedy domů. Ben se k němu připojuje a jdou bok po boku. Michal je celý mokrý. V ústech cítí železo, koutky úst se mu zaplňují krví a vedle boku mu poskakuje zapáchající bernardýn. Vytahuje z kapsy kapesník a přikládá si ho ke tváři. „Už to tolik nekrvácí,“ řekne si a kráčí s Benem domů. „Jó, život je někdy vážně pes.“ Pohlédne na svého nového čtyřnohého kamaráda a musí se tomu usmát.