Pravdivý příběh

Byla jedna dívka…jméno není důležité…bylo jí tenkrát 14 let…nastupovala do 8. třídy.Někteří spolužáci ji měli rádi,ale bylo jich opravdu málo.Mezi nimi byla i jedna,ze které se stala velmi dobrá kamarádka.Viděla,že je dívka nešťastná a trápí se.Ptala se ji proč a dívka řekla,že ji mrzí,že nemá nikoho s kým by si mohla povídat a radovat se ze života.Kamarádka se snažila dívku utěšit a pomoct.Jednoho dne se dívka seznámila s jedním dá se říci ,,mužem.“Byla ráda že někoho má a není sama.Jenže u něj nenacházela to,co doufala že najde a co potřebovala mít.Bylo poznat,že ani on není šťastný,že mu nestačí jen povídat si.Oni si vlastně ani nepovídali-neměli si co říct.Každý byl úplně jiný.Přestali se scházet a byly si cizí.Dívku to mrzelo a tak jela za ním,aby si všechno vysvětlili a byl opravdu konec.Měla už delší dobu zvláštní pocit z něj,ale nikomu nic neřekla.Dokonce ani jemu samotnému.Přijela k němu a doufala,že se z nich stanou přátelé.Ale vše dopadlo jinak.On dívce strašně moc ublížil a dívka odjela s pláčem domů a nikdo ho nechtěla vidět.Nenáviděla ho,proklínala.Sama dobře věděla,že ho nikdy nemilovala,ale strašně ji to bolelo.Nikdy nikomu neřekla co se tenkrát stalo.Nedokázala se s tím vyrovnat.V životě neměla nic,pro co by stálo za to žít.Když se ji zabil nejlepší kamarád v autě,byl to vrchol a dívka nechtěla žít.Pokusila se zabít,ale asi neměla na to,aby to udělala úplně.Rány žiletkou byly hluboké,ale ne tak hluboké jako rány v srdci.Chodila do školy,ale neučila se,nebavila se s nikým až jednoho dne poznala dívku se kterou se brzy velmi skamarádila.Najednou tu byly prázdniny.Trávila většinu času s kamarádkou,ale čas utíkal a byla tu 9 třída a před dívkou rozhodnutí,co bude dál.Kamarádka začala chodit na střední školu a dívka ji chodila skoro každý den naproti na autobus aby mohli být spolu aspoň chvíli a povídat si.Dívka si ale všimla jednoho chlapce,který jezdil s její kamarádkou autobusem.Po nějaké době se spolu začali bavit a šli spolu párkrát ven a povídali si.Rozuměli si a byly z nich kamarádi.Chlapcovi to ale nestačilo.Měl tu dívku rád.Ona jeho snad taky,ale jen jako kamaráda.Nechtěla znovu prožit zklamání a bolest.neměla ještě sílu na něco nového.Utekla nějaká doba.Dívka začala chodit na střední školu.S chlapcem se občas vídala,psali si a jednoho dne šli spolu do kina.Když šli z kina,chlapec se snažil přiblížit se k dívce blíž a políbit ji,ale dívka nechtěla.nechtěla přijít o kamaráda,jenže on nechápal proč.Nevěděl,co si předtím dívka prožila.Nevěděl to nikdo.Od té doby měla dívka strach se z chlapcem sejít.Chlapec dívce neustále psal až nakonec dívku přemluvil. Strach překonala,ale držela si určitý odstup od chlapce.Druhý den se dozvěděla,že chlapec má jinou dívku,ale když se chlapce zeptala,on zapíral a říkal že nikoho nemá,že miluje jen ji.Dívka se snažila věřit,ale nejde věřit někomu,ke komu důvěra prostě není.Není k němu žádný cit.Dívka se rozhodla že to všechno ukončí.poznala že z nich přátelé být nemůžou.Chlapec se na ni velmi rozzlobil a nedokázal to pochopit.Nevěděl,proč ho dívka nemiluje a ani sama dívka mu to nedokázala říct.Chlapec se dívky nechtěl vzdát a pořád ji pronásledoval,psal.Nakonec to přeci jen ustalo,ale ne úplně.Dívka se z toho všeho zhroutila.Byla rozhodnutá,že odjede někam hodně daleko.Doma ji také nic nedrželo.Rodiče se o ni nějak moc nezajímali.Měli svoje starosti.Jednoho dne si začala balit věci.Do týdne chtěla odjet.Ani nevěděla kam.V nové škole měla pár kamarádů,ale žádného opravdového přítele.Nic ji už nedrželo.Další den se stalo ale něco,co dívce změnilo život.Poznala jednoho chlapce.Psali si spolu a dívku neskutečně zaujal,ale myslela si,že stejně to u toho psaní taky skončí.Ale psali si i další a další den.Dívka toho chlapce začala obdivovat a něco se v ní probudilo,nějaký cit,ale snažila se ho zahnat.Nechtěla nikoho.Byla rozhodnutá že se s vším skončí.Dívka ale nedokázala na chlapce přestat myslet.Vždy čekala na jeho odpověď,zajímalo ji jaký chlapec je,co má rád a jaký je.Dívka nedokázala myslet na nic jiného než na chlapce.V tu chvíli pochopila že asi chlapci taky není lhostejná a nedokázala odjet.Musela chlapce aspoň jednou vidět.Po pár dnech se tak i stalo.Chlapec se s dívkou setkal.Povídali si spolu,ale dívka si stále udržovala odstup.Měla strach.Nechtěla se zamilovat.Pořád si říkala:,,Co když je jako všichni ostatní?určitě už mě nebude chtít nikdy vidět“.Ale dívka se mýlila.Chlapec ji chtěl znovu a znovu vidět.Být dívce na blízku.Dívka už nemohla nic.Zamilovala se.Byly čím dál častěji spolu a sbližovali se víc a víc.Dívka chlapce neskutečně obdivovala.Byla nejšťastnější,když byla s ním.Chlapci nevadilo,že dívka potřebuje čas,že nejde vše hned.Právě naopak.Byl rád,že dívka nikam nespěchá.Dívka chlapci dokonce i řekla,co všechno si prožila.Byl první,kterému skutečně věřila a nevěděla proč.Něco jí říkalo,že on je ten pravý.Po nějaké době už bez sebe nemohli být.A nemůžou bez sebe být do dnes.Jsou spolu už přes rok a jako by se nic nezměnilo.Jejich vztah se stále zpevňuje,milují se víc a víc a vědí,že bez sebe nedokážou být.Dívka je chlapci neskutečně moc vděčná za to vše,co pro ni udělal a stále dělá.Ví,že bez něj nedokáže žít.On je jejím smyslem života,důvod proč jít dál,proč se radovat z každého dne,to on je ten,kterého bezmezně miluje,to je on,který dívku zachránil.Dívka se díky chlapci dostala ze všeho,dokonce i ze zrad všech jejích přátel.Dívka ví,že má chlapce a chlapec,že má dívku.Mají sebe a to je to nejkrásnější a nejdůležitější v životě.Nic není pro dívku důležitější jako to,aby byl chlapec navždy šťastný a udělá pro to cokoli na světě aby šťastný navždy byl.Navždy je mu vděčná a bude si chlapce vážit,milovat ho a navždy mu bude věrná.Nedokázala by chlapci ublížit.Je pro ní celý svět a nikdy se ho nevzdá.

MILUJU TĚ TOMÍ NAVĚKY VĚKŮ AŤ SE STANE COKOLI.NAVŽDY TVÁ VĚRNÁ BERU,KTERÁ TI ZA VŠE NESKUTEČNĚ DĚKUJE.DĚKUJE TI ŽE TĚ MÁ,ŽE JSI TAKOVÝ JAKÝ JSI-ŽE JSI TEN NEJÚŽASNĚJŠÍ NA SVĚTĚ.DÍKY TOBĚ JSEM TA NEJŠŤASTNĚJŠÍ.

!!!!!!!!!!!!!!!!!MILUJU TĚ!!!